Proto se Macron ve své dlouhé řeči 26. září na půdě pařížské Sorbonny rozhodl tento cíl jasně načrtnout a navrhl směr pro důležitý rok 2019, kdy proběhnou evropské volby. Následující pětiletka 2019–2024 by pak měla být rozhodujícím obdobím pro transformaci směrem k jednotné Evropě.

Mnoho českých zpráv se soustředilo na téma dvourychlostní Evropy, jenomže o té Macron vůbec nemluvil. Tento výraz se v textu objevil pouze jednou, a to právě z důvodu, aby Macron tuto ideu popřel. Macron nechce žádnou rozdělenou Evropu, ale 28 států. Velmi shovívavě se staví i k nezbedné Velké Británii, která si sice odhlasovala odchod, ale může se podle něj kdykoli vrátit. Vícerychlostní Evropu uznává pouze vzhledem k rychlosti integrace. A je to tak podle něj dobře, neboť ty státy, které jsou více integrované, by měly dodat chuť více se integrovat i těm, kterým to jde pomaleji. Evropa by tedy měla v roce 2024 dosáhnout konečného stadia svého vývoje – vzniku jednotné, suverénní a demokratické Evropy.

Macron si uvědomuje, že je to velmi ambiciózní plán. Navíc současný obraz EU není lichotivý, což, jak sám přiznává, je hlavně kvůli politikům, kteří prezentují Brusel jako byrokratickou mašinu, navíc často rozbitou. Kromě toho jsme se také podle něj nechali vlákat na cestu pochybností o smyslu Evropy. Macron proto představil šest prostředků neboli klíčů jak tento stav vyřešit. Tyto oblasti a návrhy se dají velmi lehce dohledat. Co je však zajímavé, jsou Macronem navrhované konkrétní kroky, které jsou následující:

Podpoření nedávno vzniklého Fondu evropské obrany (založen 7. června 2017), který má lépe regulovat armádní zakázky jednotlivých států a koordinaci jejich armád. Vznik evropské Akademie informačních služeb, která by podpořila společný boj proti terorismu. K tomu nový evropský soudní tribunál proti organizovanému zločinu a terorismu. Dále chce Macron vytvořit evropskou ochranu obyvatelstva, která bude pomáhat v případě přírodních katastrof. Měl by také přibýt nový úřad evropského azylu pro řešení migrační vlny. Problém migrace by dále měla řešit nově zřízená policie střežící evropské hranice. Také by se měl vytvořit nový regulátor společného energetického trhu. Věda a technologie budou posíleny novou evropskou agendou pro disruptivní inovace. A na závěr Macron navrhuje úplně novou evropskou autoritu, která by kontrovala sjednocení fiskálního a sociálního evropského prostředí. Jak tyto nové úřady a komise zaplatit?

Nejenom nové instituce, ale i nové daně budou tvořit tmel Macronovy nové Evropy. Macron navrhuje do celé Evropy rozšířit již existující francouzskou daň z bankovních transakcí. Také je potřeba zavést novou velkou společnou daň na uhlí a nové všeobecné zdanění firem.

Jak vidno, kovářova kobyla chodí bosa. Macron se z nadějného úvodu svého projevu o pověstné bruselské byrokracii nepoučil. Víceméně všechna jeho řešení předpokládají ještě více nových úřadů, a tím pádem ještě větší centralizaci. Rozšíření neefektivního francouzského sociálního systému do Evropy bude mít, tak jako ve Francii, za následek ještě větší státní zadlužení, tentokrát všech evropských občanů. Macronova řešení, pokud je prosadí, povedou jen k ještě větší nedůvěře v evropské instituce. Z evropské historie jasně vidíme, že myšlenka Evropy vyrostla ze dvou kořenů: židovsko-křesťanské náboženské tradice a řecko-římské filozofie. Ale i toto spojení se vytvářelo postupně, těžce a zdlouhavě. Přirozený proces není ani v dnešní počítačové době možné ničím násilně ovlivnit. Tím méně nařízeními nebo opatřeními. A tak nemusí být pětiletka 2019–2024 vůbec cestou ke spojeným evropským státům, ale možná naopak dobou rozpadu Unie.