Nejdříve se ztížila možnost čerpat podporu v nezaměstnanosti. Pokud jsme pracovali poctivě celý rok před ztrátou zaměstnání a dva roky celou podporu nečerpali, máme nárok na bídných pět měsíců. Tato doba se zvyšuje od padesáti let věku na osm měsíců a nad padesát pět let na jedenáct měsíců. A na více než necelých šestnáct tisíc si člověk nepřijde. Ať vydělával a odváděl, kolik chtěl.

A evidentně stát nezajímá, že ten, kdo vydělával třeba padesát tisíc, má podle toho také nastavené výdaje. Pravý bol ale nastává, pokud člověk odpovídající zaměstnání nenajde. To pak skončí na sociálních dávkách neboli učeně podpoře v hmotné nouzi. A pokud si po dalších šesti měsících stále práci nenajde, náleží mu životní minimum, což je pro jedince 3410 korun. A teď pozor! Nový zákonodárný počin v podobě novely zákona o pomoci v hmotné nouzi od tohoto měsíce částku snižuje na existenční minimum neboli 2200 korun českých.

Pokud daný jedinec nenastoupí do veřejné služby alespoň na dvacet hodin měsíčně. Když bude pracovat třicet, dostane šest stovek. Což je práce skoro zadarmo. Tedy za dvacet korun na hodinu, což není ani na chleba. Veřejnou službu navíc nemusí obce a úřady práce zajistit. Takže se může stát, že ani nebude možnost si přilepšit. Nebo bude práce dostupná třeba jen na devatenáct hodin měsíčně, a tak žádný příplatek nebude. Na rozdíl od veřejně prospěšných prací, za které náleží alespoň minimální mzda, je to skutečně otročina.

Nikoho asi nepřekvapí, že návrh vracející do hry veřejnou službu původně vzešel od senátora ODS Jaroslava Zemana. Pokračoval v díle Petra Nečase, který ještě coby ministr práce v roce 2009 veřejnou službu zaváděl. ODS tradičně proslula svou asociálností a bojem proti údajným zneužívačům dávek. Ovšem proti různým vykukům ve vlastních řadách, kmotrům a jiným defraudantům veřejných peněz, kteří rozkrádali ve velkém, bývalá vládní strana pořádně zakročit nedokázala.

Nikoho také asi nepřekvapí, že nový zákon hájí TOP 09. Bývalý ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek už jednou veřejnou službu zaváděl. V roce 2012. O pár měsíců později mu jeho velkou rádoby „reformu“ zrušil Ústavní soud jako protiústavní a odporující základním lidským právům. Protože za práci náleží patřičná odměna. A tak když nyní hájí poslankyně TOP 09 Markéta Pekárková Adamová opětovný pokus podobnými argumenty jako její předchůdce Drábek, nezbývá než se trpce usmát.

Jednou větou jen řeknu, že by mě zajímalo, jak moc si ona mladá poslankyně myslí, že bude pro matku samoživitelku s malými dětmi lehké kočovat za prací po České republice. Nebo zdali ví, jak těžké je hledat práci pro lidi nad padesát let. Ovšem skutečně smutné je, že pro asociální novelu hlasovali i další. Lidovci, hnutí ANO, Úsvit i poslanec Tomio Okamura. Komunisté se místo hlasování proti zdrželi. Více zde.

Měli bychom se mít na pozoru. Teď je sice nezaměstnanost velmi nízká a ekonomice se daří. Ale nemusí tomu tak být napořád. Ještě před pár lety bylo nezaměstnaných skoro deset procent. A doba ekonomických potíží se může lehce vrátit. A pak najednou mohou vedle hladových stát i bývalí sytí, kteří jim nevěřili. S chutí budou moci společně zametat svůj metr čtvereční chodníku. Doufejme tedy, že Ústavní soud opět zasáhne. My ale můžeme účtovat už mnohem dříve. V říjnu. Ovšem tragické je, že tentokrát bude volba opravdu těžká. Čtěme si tedy pilně ekonomické části volebních programů, abychom se pak marně nedivili.