Za posledních sto let to měli v království jednoduché. Když se jim jedna strana u moci zdála unavená, volili druhou. Ta jedna nahrávala tak trochu té chudší a méně tradiční polovině národa, ta druhá té podnikavější a konzervativnější a nad nimi bděl královský kompromis a smysl pro férovost.

V šedesátých letech se to zvrtlo, ta jedna chtěla po státu příliš moc, kyvadlo se vychýlilo, a ne a ne se vrátit do pomyslného středu. Stát se těžce zadlužil, zdravotní náklady na stárnoucí populaci se zvyšují a na rozdávání nemá. Jenže rozdíl mezi chudšími (opravdová bída už skoro vymřela) a bohatými (těch notně přibylo) se hluboce prohloubil, růst ekonomiky v nedohlednu a roboti těm nepotřebným berou práci, a tak budou lidé relativně chudnout dál.

Politici i voliči jsou zmateni. A do toho vpadli atentátnici inspirovaní islámem a během tři měsíců spáchali tři krvavé masakry. Masivně by tedy měla vyhrát strana práva a pořádku, strana premiérky Theresy Mayové, ta podle všech nepřesných indikátorů sice vyhraje, ale nebude to žádná sláva.

Je to o to nepochopitelnější, že její odpůrce Jeremy Corbyn má v otázce bezpečnosti téměř velezrádnou reputaci. Za celou svou 33letou parlamentní kariéru vždy hlasoval proti zvýšení výdajů na policii a za snížení nákladů na armádu i proti své vlastní straně. Tento obdivovatel Castra a Che Guevary stál na straně irských teroristů i Hizballáh a Hamasu a po prvním atentátu v Londýně oslavoval v BBC islám. Mayovou dokonce pokrytecky napadl za snížení policejního rozpočtu, ačkoli se týkal neozbrojených pochůzkářů a nikoli speciální antiteroristické divize.

I jeho neméně extremistická ekonomická politika by měla voliče vyděsit. Na zestátnění veřejných služeb – pošty, železnice, autobusové dopravy, atd., deficitní rozpočet peníze nemá a razantní zvýšení daní, jež Corbyn hlásá, by přivodilo bankrot.

Jak je tedy možné, že se volební náskok konzervativců smrskl na nějakých 7 - 10procentních bodů, pokud výsledek nerozhodní voliči nevylepší?

Spekulací se vyrojilo, ale která uspokojí? Jedni tvrdí, tak jako Václav Klaus, že zblbla mládež. Druzí si myslí, že vůdce labouristů boduje svým celoživotním postojem proti establishmentu, jenž Mayová reprezentuje. Tak vyhráli Trump i Macron a je jedno, zda byl jejich program uvěřitelný.

Třetí názor obviňuje masovou demokracii (platí Aristotelův příměr s demagogií), ve které si prý většina žádá autentickou osobnost, která slibuje lepší časy. Chudák premiérka ovšem působí dřevěně a strojeně, jako by znala jen omšelé politické fráze. Corbyn působí skutečně autenticky, tak jako každý fanatik a extremista.

Nevím, nevím, na každém šprochu pravdy trochu, spíš mi ale připadá, že po bankovní krizi a nejisté budoucnosti, staré dělení na klasickou ekonomickou pravici a levici padlo a lidé tápou. A nejen chlebem živ je člověk.