Tomáš G. Masaryk, ač měl velké zásluhy o vznik samostatného Československa i jeho demokracii, evidentně neměl kandidovat v roce 1934. V Německu nastoupil rok předtím k moci Hitler a Československo potřebovalo energické vedení, které příliš starý a také stále více nemocný Masaryk už nemohl nabídnout. Byl ale počtvrté zvolen navzdory velmi špatnému zdravotnímu stavu, kvůli němuž pak na svoji funkci v roce 1935 abdikoval. Jeho nástupce Edvard Beneš musel pak jako prezidentský novic navigovat v těžce rozbouřených vodách.

Ve špatném zdravotním stavu byl po většinu svého protektorátního prezidentování i Emil Hácha, čehož dovedně využívali nacisté. Špatný zdravotní stav Beneše je pro změnu některými historiky uváděn jako jeden z důvodů, proč komunisté poměrně snadno dosáhli svých cílů v únoru 1948.

Jeho nástupce Klement Gottwald, který trpěl závislostí na alkoholu a syfilidou, zemřel ve funkci na důsledky výdutě srdeční aorty. Ani jeho nástupce Antonín Zápotocký na tom nebyl zdravotně dobře a zemřel též ve funkci – na srdeční infarkt.

Antonín Novotný prezidentoval víceméně ve zdraví, ale jeho nástupce Ludvík Svoboda utrpěl několik mozkových příhod a infarkt, až nakonec nebyl schopný funkci vykonávat a byl jí zbaven na základě speciálního ústavního zákona v roce 1975. Jeho nástupce Gustav Husák zase trpěl ke konci svého prezidentování těžkou cukrovkou a šedým zákalem, ale funkce se držel. Abdikoval až pod tlakem sametové revoluce na podzim roku 1989.

Václav Havel byl operován v roce 1996 kvůli rakovině plic a vážné problémy s plícemi se pravidelně vracely. Přesto znovu kandidoval na začátku roku 1998. Na jaře 1998 navíc musel podstoupit v Innsbrucku operaci střev a následně další zákroky. Jeho zdravotní stav nebyl až do konce jeho mandátu dobrý a ke konci, už kvůli jeho častým absencím na Hradě, negativně ovlivňoval výkon jeho funkce.

Václav Klaus se zdál být zdravý jako řípa, ale na konci jeho druhého volebního období stále více selhával jeho úsudek. Skupina psychiatrů a psychologů se jednu dobu docela vážně zabývala myšlenkou, že by měl být z prezidentské funkce suspendován.

Současný prezident Miloš Zeman trpí cukrovkou a neuropatií a stejně jako někteří jeho předchůdci má problémy se závislostmi na alkoholu a nikotinu. Přestože jsme svědky jeho viditelného chátrání, plánuje znovu kandidovat v lednu 2018.

Tento historický exkurz je zajímavý, protože nastoluje otázku, jak vlastně Češi vnímají funkci prezidenta. Je to pro většinu společnosti, zdá se, funkce spojená s monarchickými atributy, takže vážný zdravotní stav většiny prezidentů je omlouván z důvodů, které jsou typické spíše pro konstituční monarchie, v nichž hlava státu často umírá ve funkci.

Problémem je, že naši prezidenti, zejména v demokratických obdobích, mají na rozdíl od monarchů některé důležité ústavní pravomoci a reprezentují zemi v zahraničí, takže jejich špatný zdravotní stav nebo stařecké chátrání může způsobit vážné politické kalamity.

Od roku 2013 ovšem máme přímou volbu. Zdravotní problémy prezidenta Zemana nebyly tehdy ještě tak zjevné. V poslední době se ale bohužel zřetelně posunul k tomu, na co jsme u našich prezidentů „zvyklí“: je nemocný a viditelně chátrá. Lednová volba na začátku roku 2018 tedy ukáže mimo jiné i to, zda veřejnost bude mít na kondici a zdraví prezidenta většinově jiné nároky, než měli v minulosti jeho volitelé v parlamentu.