Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Prázdný francouzský konzervativní trůn - Matěj Široký

Novinky, Matěj Široký

Emmanuel Macron pokračuje v úspěšném tažení napříč francouzským politickým spektrem, které bourá zatím zavedená pravidla a strukturu dvou tradičních stran socialistů a republikánů. Jeho politická iniciativa Republika na pochodu se chystá na úspěšné tažení do červnových parlamentních voleb. Díky novému dělení (uplatňovanému samotným Macronem) na progresisty a konzervativce vyplývá, že Macron se v podstatě nemusí opozice bát.

Matěj Široký

Článek

Místa ve své vládě rozdal jak socialistům, tak republikánům, Zeleným i centristům. Mezi republikány, kteří až doposud tvořili opozici nepopulárnímu socialistickému kabinetu, si Macron vybral ty, kteří mají blízko k bývalému předsedovi vlády Juppému. Tato pravicová frakce se vyznačuje silným proevropanstvím tíhnoucím k federalizaci Evropské unie.

Macronova volba pak předznamenává, že poslanci, kteří vzejdou z tradičních stran, budou nuceni v zájmu stability země podpořit jeho vládu. Zároveň tímto gestem potvrdí, že jsou pro pokrokové a liberální myšlenky, takže Macron se nebude muset ani zaobírat myšlenkovou opozicí.

Nová opozice by podle Macronových plánů měla být konzervativní. Její velkou předností je však to, že v současné francouzské politice chybí osobnost, která by zasedla na uvolněný trůn konzervativní politiky a vedla opoziční boj proti Macronovi.

Jean-Luc Mélenchon se ještě nerozhodl složit všechny své zbraně a se svým extrémně levicovým hnutím se chce stát silnou opozicí liberálnímu Macronovi. Jenomže Mélenchon je snad všechno, jen ne konzervativní politik. Je zcela možné, že se bude tvrdě stavět proti reformě zákoníku práce, ale v jiných otázkách, jako jsou ty společenské (práva LGBT komunity, migrace), bude Macrona s největší pravděpodobností podporovat. Takže Mélenchon bude sice v opozici, ale půjde o opozici starého typu, nikoliv tu novou, jež spočívá v rozdělení na progresisty a konzervativce.

V pravicovém spektru platil dlouho za symbol konzervatismu právě neúspěšný kandidát v prezidentských volbách François Fillon. Ten se však připravuje na další slyšení u soudu ve věci zaměstnávání vlastní ženy. Dá se předpokládat, že zbytek politické kariéry stráví očišťováním svého jména. Těžko si lze představit, že by se stal novým lídrem konzervativní opozice, navíc velká část jeho názorů byla konzervativními mysliteli považovaná za málo ortodoxní.

Možným kandidátem by mohl být Laurent Wauquiez (*1975), který je představitelem konzervativní frakce Le Sens commun v Republikánské straně. Tento mladý politik však zklamal své příznivce tím, že se rozhodl nekandidovat v červnových volbách do francouzské poslanecké sněmovny. Důvodem pro neobhajování mandátu je to, že stojí v čele kraje Auvergne-Rhône-Alpes (ve funkci, která se dá přirovnat ke krajskému hejtmanovi).

Wauquiez tak jasně naznačil, že se bude raději ještě věnovat sbírání politických zkušeností, než aby se stal hned lídrem konzervativní opozice. Vzhledem k jeho věku by se dalo očekávat, že Wauquiez má ještě vrchol politické kariéry před sebou. Avšak i odmítnutí role vůdce opozice může být znakem chybějících politických ambicí a chuti hrát na jistotu. Což se mu nemusí vyplatit z dlouhodobého hlediska, protože v případě úspěchu Macronovy vlády může být jeho jméno francouzskou veřejností rychle zapomenuto.

Také Národní fronta měla svoji konzervativní hvězdu, jednalo se o neteř předsedkyně strany a vnučku jejího zakladatele Marion Maréchal-Le Penovou. Nejmladší z klanu Le Penů dokonale spojovala to, co dnešní kandidát potřebuje: ostrý jazyk, pevné konzervativní ideje a navíc velmi půvabný vzhled. Politický kapitál nejmladší z Le Penů je tak obrovský. Jenomže Marion Le Penová všechny překvapila svým rozhodnutím v nadcházejících volbách nekandidovat.

Za oficiální důvod uvedla únavu z politického života a to, že se bude věnovat výchově své malé dcery Olympie. Jenomže za jejím odchodem nestojí pouze toto. V kuloárech se proslýchá, že jej zapříčinila právě nemožnost prosazovat konzervativní postoje, protože vedení strany se před volbami rozhodlo pro jinou volební strategii, jež se o konzervativní hodnoty neopírá.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Marion Le Penová se tak raději stáhla z politického života, než aby se pustila do křížku se svojí tetou. Tento souboj by navíc mohl ohrozit jednotu nebo i existenci Národní fronty. Odstoupením Marion Le Penové ztratil Macron posledního možného kandidáta na konzervativní opozici. Zajistil si tím alespoň pro blízkou budoucnost klid zbraní, co se opozice týče. Tento klid muže trvat relativně dlouho, možná až do příštích voleb v roce 2022, kdy se snad na francouzské politické scéně objeví nový konzervativní lídr.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám