Očima Saši Mitrofanova: Reflex přicházejícího pána

Představte si běžný den, kdy zasedá vláda. Není kolem toho jenom premiér a ministři. V předpokoji sedí státní úředníci, protože se projednávají otázky spojené s jejich odbornou agendou. Mohou být zapotřebí k podání dodatečných informací nebo aby odpověděli na otázky členů vlády.

Do vládní zasedací místnosti lze projít pouze přes tento předpokoj. Většina z procházejících ministrů nezdraví vůbec, někteří odpovědí na pozdrav, když vejdou. Přichází Daniel Herman a pozdraví sám. Pak totéž Bohuslav Sobotka. Úředníci na gauči víceméně ani nezahuhlají, většina zdraví jen vlastní ministerské šéfy.

Hádejte ale, koho vítají všichni úředníci, a to hlasitě. Pomůcka: státní úředník musí mít vyvinutý smysl pro zdravení nikoli jen šéfů stávajících, ale také na tuty nastávajících. Takže odpověď je snadná: všichni horlivě zdraví Andreje Babiše. Převyprávěno podle skutečné události.

Reflex přicházejícího pána je věc hrozně milá, když propuká naplno u psa. Tady bych přenechal slovo Mistrovi: „Neměl jsem nikdy otroka, ale myslím, že je nebo má to být tvor velmi ukázněný, tichošlápský a rezervovaný, jenž  ze sebe nikdy nevyřáží výkřiky radosti, když spatří svého pána, nekouše ho do rukou, neobjímá ho, neskáče po něm a vůbec neprojevuje nezkrotné nadšení a frenetickou radost, když se jeho pán vrací z redakce nebo odjinud.“ My pejskaři to známe.

Ale u lidí je to jiné. Opět Karel Čapek: „Nedovedu si představit, že by se třeba konceptní praktikant vrhl s hlučnou radostí na krk sekčnímu šéfovi nebo že by se farář svíjel radostí na zemi, hrabaje všemi čtyřmi do vzduchu, když na něho promluví biskup. Pravím, lidé mají ke svým pánům poměr služebný a zachmuřený, kdežto pes má ke svému pánu vztah náruživé a bezohledné lásky.“

Služebně a zachmuřeně se můžou tvářit, jakpak by ne. Ale co když se to Velkému šéfovi nebude líbit? Vždyť se všude povídá a píše, že po říjnových volbách to tady bude řídit jako svou firmu. Nehledě na nic.

Ani na toto: ZDE.

Nehraje roli ani tento přístup: ZDE. Naopak, to je přece správný grif, ne?

Zdá se, že armádou voličů s reflexem přicházejícího pána nehne ani tento příběh: ZDE.

Tak dobře, státní úředníci musí mít jisté specifické vlastnosti, aby ve své práci vydrželi, když se nad nimi z definice střídají političtí šéfové i s opačnými zadáními. Ačkoliv už mají služební zákon… Co ale vede další šiky, kteří vítat pána nemusí? Anebo přece jen není správné mít o tak velkém množství spoluobčanů tak pochmurné mínění? Říjen ukáže.