Do prezidentské kampaně totiž v podstatě vstupuje jako tabula rasa neboli nepopsaný list. Může si tedy dovolit budovat svůj veřejný obraz úplně od začátku. A mířit na jednotlivé voličské skupiny. Zkušenosti s jistým druhem politiky ostatně má. Po osm let byl coby hlava Akademie věd spíše funkcionářem než vědcem. A s politiky různých stran musel jednat jako o život. Což sám přiznává.

Drahoš by se mohl při pověstné masarykovské pilné práci stát alternativou pro mnohé. Svou kritikou pravicových vlád, které podle něj málem přivedly českou vědu na buben, jasně cílí doleva. A tak voliči, kteří si povšimli, že údajně levicovému prezidentu Zemanovi se nezdá sto korun pro důchodce za den v nemocnici moc, mohou při správném využití spatřit v Drahošovi naději.

A nemusí to být jen voliči levicoví. Ale také ti, kteří mají cit a zdravý rozum na správném místě. Tudíž chápou, že i při pobytu člověka v nemocnici musí dotyčný doma platit zálohy na energie. A každý, kdo zná nějakého důchodce, ví, jak je rozpočet penzistů zpravidla napnutý.

Drahoš by se také mohl stát alternativou pro ty, kteří si představují prezidenta plnícího jeho ústavní funkci. Tedy především reprezentovat stát navenek. Protože podle ústavy vládnout má vláda. Stejně tak by v něm mohli spatřit naději ti, kteří dříve volili Karla Schwarzenberga. V tomto ohledu si ale musí dát Drahoš pozor, aby se kolem jeho kandidatury nestrhla podobná hysterie jako kolem „pankáče Karla“. Kampaň natolik absurdní svou vyhroceností, že mnohé nutila už jen svým naléháním nehlasovat nebo volit natruc Zemana.

Drahošův důraz na apolitičnost, spojování země, boj proti populismu, extremismu a zjednodušování by mohl také oslovit velkou část voličů. Jenže k tomu všemu se bude muset nejdříve propracovat a vyslovit. Zkrátka vést skutečnou kampaň na náměstích, v médiích a podobně. K tomu je ovšem daleká cesta.

Zatím Drahošovi k obecnému povědomí pomohli nejvíce dva lidé, kteří mu nakloněni zcela jasně nejsou. Prezidentův mluvčí Ovčáček, který hned jen tak ze cviku plivl několik jedovatých slin na svém oblíbeném Twitteru.

A další prezidentský kandidát Horáček, který se podobně jako Ovčáček snažil dokázat, že Drahoš je kandidátem různých politických stran. Boj o prezidentské křeslo zatím začíná, a uvidíme, jestli se z na první pohled outsidera dokáže stát bojovník o první místo. Pokud ano, bude muset hrát moudře, elegantně, ale jasně se vyhranit a konkrétně sdělit, co přesně chce. A to do omrzení opakovat.