Ve svém komentáři se snaží čtenářům vnutit poněkud křečovitou paralelu mezi pseudokauzou nákupu mých dluhopisů Agrofertu a pádem francouzského prezidentského kandidáta Françoise Fillona. Ten aktuálně čelí obvinění, že několik let zaměstnával manželku jako svou poslaneckou asistentku a vyplácel jí veřejné peníze, aniž by cokoliv dělala. Kulidakis píše, že se i Fillon politicky profiluje podobně jako já. Na rozdíl ode mě ale žije ve Francii, takže mu tato kauza láme vaz. Já mám štěstí, že žiju v Česku, takže mi všechno projde.

KOMENTÁŘ: Babišova česká pohoda a Fillonův francouzský pád – Thomas Kulidakis

Pan Kulidakis tu použil velmi složitou konstrukci, do které se mě pokusil napasovat za cenu toho, že ohnul mnoho faktů i argumentů. Těžko říct proč. Neberu mu jeho osobní politické preference, má na ně svaté právo. I on by si ale v rámci aspoň zdání minimální objektivity mohl všimnout, že já jsem – na rozdíl od Fillona – nikdy nezneužíval svého politického angažmá k zaměstnávání rodinných příslušníků. Nikdy jsem nikoho ze své rodiny neplatil z veřejných peněz, tedy peněz daňových poplatníků. Ostatně vím, jak jsou na podobné věci lidé hákliví.

Nejdřív totiž musejí tvrdě pracovat, aby z jejich daní mohli být politici nadmíru slušně placeni. Kulidakis evidentně nevidí ani ironii mého srovnání s Fillonem: v politice jsem se začal angažovat především proto, aby politici nezneužívali peníze daňových poplatníků. Já jsem nikdy nijak nezneužil veřejné peníze, nezaměstnávám za ně v politice svou rodinu a nikdy jsem neporušil žádný daňový zákon. Nikdy jsem se nevyhýbal placení daní v Čechách. Nikdy jsem svoje firmy nepřevedl na zahraniční subjekty, abych se vyhnul placení daní jako mnozí jiní čeští podnikatelé.

Jako fyzická osoba jsem od roku 1993 zaplatil 307 miliónů na dani z příjmů a 27 miliónů na sociálním a zdravotním pojištění. Firmy Agrofertu v České republice zaplatily na daních a odvodech za zaměstnance za posledních 10 let 19,66 miliardy korun. Oproti tomu dostaly z českého státního rozpočtu dotace ve výši 1,89 miliardy korun. To znamená, že Agrofert desetkrát míň dostal, než dal.

Ale to není všechno – byl jsem jeden z mála velkých českých podnikatelů, který posílal dividendy ze svých zahraničních firem zpět do Česka. Za posledních deset let přišlo do ČR celkem 82 miliard korun, z toho bylo 25 miliard od firem spadajících pod Agrofert v Německu a na Slovensku.

Srovnávat tedy mě, který odvádí v Čechách daně v řádech miliard, s člověkem, který pro svoji ženu údajně ulil několik set tisíc eur v podobě výplat za fiktivní práci? To žádnému soudnému čtenáři nebude dávat smysl.

A ještě ke Kulidakisově námitce, že jsem se podivil, proč bych měl zveřejnit všechny své předchozí příjmy. Ano, fakt podivil: zná snad nějakého českého politika, který něco takového udělal a zveřejnil své veškeré příjmy od roku 1993? Samozřejmě že ne. Všichni odkazují na majetková přiznání ve Sněmovně, ovšem nikdo neukázal nic. Ani pan premiér, který napsal na Twitter se smajlíkem, že jeho „příjmové a majetkové poměry jsou zcela transparentní“. Proč je tedy nezveřejnil? Ostatně i proto se v Česku 25 let nepodařilo prosadit zákon o prokazování původu majetku, zatímco můj majetek znají díky mému podnikání všichni. Ale chápu, že Kulidakis tohle všechno nechce vidět.

Řídí se zjevně krédem „přání otcem myšlenky“, případně novinového komentáře. Takže klidně smíchá jablka s hruškami, když je potřeba. Jenže lidi naštěstí takhle hloupí nejsou.