Článek
Další tentokrát podstatně masivnější teroristický útok, ke sterému se přihlásil Islámský stát a je téměř identický jako v Nice, spáchaný symbolicky na adventním trhu u kostela a přímo v hlavním městě (12 mrtvých a 48 raněných) nepochybně prohloubí politickou destabilizaci nešťastného, rozpolceného Německa a zničí politickou kariéru německé kancléřky Angely Merkelové.
Dříve nebo později zarazí i současnou azylovou politiku. Vzpoura rozhořčených občanů proti establishmentu probíhá na celém Západě (brexit, Trump, Itálie, Holandsko) a byť se zpožděním nevyhne se ani Němcům. Ti trpí kolektivní neurózou ze svých dějin, odmítají být národem, a proto je společnost od památného září 2015 tak hluboce rozdělena. Jestliže tenkrát možná polovina z nich masovou vlnu uprchlíků spolu s kancléřkou vítala (dnes už se mluví o dvou miliónech) jako náplast na komplex i odčinění za nacismus a druhá polovina jen mlčky v obavách hleděla na masový příliv muslimů, dnes už to neplatí.
Trpělivost občanů má svou mez. Podzimní vstup populistické Alternativy do regionálních sněmů neklid potvrdily a po každém teroristickém útoku hvězda strany stoupá.
Politici si bohužel nemohou sypat popel na hlavu, kát se a slibovat, že se polepší, a tak jim nezbývá než v pasti své politiky a ideologie pokračovat až do hořkého konce. Nejinak je to s Merkelovou. Ještě nedávno po prohraných místních volbách v Berlíně prohlásila, že „neexistuje souvislost mezi terorismem a muslimskými přistěhovalci.” A aby toho nebylo málo, později v Mnichově dodala, že „pokud lidé nechtějí přijímat muslimy kvůli jejich náboženství, tak je to neslučitelné s mým přesvědčením a s německou ústavou.”
Takový názor uráží majestát zdravého rozumu. Jistěže není každý muslim terorista, jistěže musíme tolerovat muslimské náboženství, ale jak každý sociolog moc dobře a nejméně už od půl století ví, velký počet přistěhovalců a jejich paralelní společnosti (ghetta) jsou neštěstím pro ně i pro nás. A co teprve ty dnešní ubytovny plné frustrovaných mužů a velkého počtu odmítnutých azylantů, jež není Německo schopno poslat zpátky do Afghánistánu nebo Pakistánu. Ministerstvo vnitra odhaduje počet na téměř 600 000.
Neštěstím Německa je zabetonovaná politika velké koalice. Lidé, kteří se obávají populistů z Alternativy, ale žádají konec azylové politiky, deportace odmítnutých a tvrdý postup vůči kriminalitě migrantů, nemají koho volit. Pokud však Alternativa získá 20-25 procent, a to převážně na úkor křesťanských demokratů, což je docela pravděpodobné, čeká Německo zelenorudá koalice a nic se nezmění.
Zabránit osamělým útokům sebevrahů bohužel nelze a bude-li teroristických útoků přibývat, budou přibývat i útoky na přistěhovalce. Do zářijových voleb je daleko a nelze nic předvídat.
Německo způsobilo dvě světové války a dnes svým pacifismem, tolerancí a utopickou představou společenské morálky destabilizuje svou zemi a možná i celou Evropu.
Radujme se, veselme se v tento čas vánoční, že my takovým bludům nepodléháme.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.