Článek
Vždycky někdo lpěl na věcech, které platívaly za otců, dědů, třeba i pradědů, pokud si je někdo vůbec pamatoval. Diagnóza této nálady byla vždy stejná: Dotyčný neunesl tíhu světa, ve kterém žije, a začal hledat útočiště v dávných dobách, kdy prý bylo všecko lepší než dnes. Nebo aspoň to, čeho se nedotkla ta zpropadená modernizace. Ale suchý záchod by zpátky nechtěl.
Naposledy se v tomto duchu vyzpovídal sociálnědemokratický poslanec Jaroslav Foldyna a na paškál si vzal logo ČSSD: „Dříve jsme mívali ve znaku ozubené kolo s klasy, protože jsme zastupovali rolníky a dělníky. Ale tak dlouho jsme se modernizovali v celé Evropě, že jsme od toho odešli, i od červené barvy.“
Foldyna je jeden z mála vzácných politiků, kteří mají co na srdci, to na jazyku. Kdo by taky čekal lásku k modernitě od člověka, který se slastně fotí s Putinovými Nočními vlky. (zde) V Rusku sice stále hledají oficiální ideologii, která by nahradila komunismus, ale neoficiálně je to shora šířená láska ke starým časům, kdy bylo líp.
To prý bývalo ozubené kolo a klasy symbolem zastoupení dělníků a rolníků. No to býval taky srp a kladivo. Naši komunisté ale mají třešničky. Třeba tuší, že dělníky ani rolníky, kteří by je masově podpořili, už nenajdou. Foldyna zřejmě věří, že ČSSD se to povede.
Svého času jsem si přečetl vzpomínky několika lidí, kteří by Foldynovi sedli jako ideální příklad. Byli to původně chlapci z chudých rodin v dělnickém prostředí, které únor 1948 pozvedl až k vysoké škole, kde získali inženýrský titul. Dnes jsou dávno v seniorském věku a změny se jim nelíbí, necítí se dobře. Současný svět nechápou, přijde jim cizí, nepřátelský. Kdyby se vrátila doba ozubených kol, rudých růží, ale také jasných příkazů strany, byli by snad šťastní.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Soucit k lidem, kteří se trápí, je lidský. Dokud zuby těch kol nezačnou kousat. Násilné návraty do vybájené minulosti, které ve světě letí čím dál více, to s sebou přinášejí. Není náhoda, že nejvyhledávanějšími slovy končícího roku v angličtině jsou „postpravda“ (čili lež), „xenofobie“ a po prezidentských volbách v USA také „fašismus“. (zde) Přitom ještě loni to byly „slzy štěstí“.