„To, co cítím, se nedá slovy vyjádřit,“ opakoval dnes Jiří Brady po vyznamenání premiérskou medailí Karla Kramáře a poctě, kterou mu na zvláštním jednání vzdala Poslanecká sněmovna. Vrátí se do Kanady a člověk by tolik chtěl věřit, že ho budou dny strávené ve vlasti se zvraty, které neočekával, do budoucna už jen hřát. My ale zůstaneme zde, s našimi činovníky.

Nevím, jestli je správné číslo sedm, co se týče množství ocenění, které pan Brady v rodné zemi získal. Ale na místě by byla otázka: skutečně všichni funkcionáři, kteří se rozhodli vyznamenat tohoto statečného pána, věděli před tím, než vypukla aféra s Pražským hradem, Danielem Hermanem a dalajlamou, kdo Jiří Brady je? Premiér se s ním setkal dříve v Americe, to ano. Možná toužili i ti ostatní se znalostí jeho příběhu, že pana Bradyho při nejbližší návštěvě Česka ujistí touto formou o svém obdivu?

Možná. I když primátorka Adriana Krnáčová řekla, že když si Jiřího Bradyho necení Hrad, tak Praha tedy ano. Výraz natruc je v této souvislosti ošklivý, ale dere se na jazyk. Radost Jiřího Bradyho by to nemělo nijak zkalit, ale copak není vidět, že byl využit jako součást velkých politických her s úplně jiným obsahem?

Premiér v souvislosti s děním kolem Hradu, pana Bradyho a oslav 28. října opakovaně řekl, že je z toho nešťastný. Což se k jeho nevýhodě váže hlavně s šafářovým dvorečkem. Bohuslav Sobotka je oslabený už od chvíle, kdy Hrad zveřejnil veledílo „Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů“. Nyní prosakuje, že to mohla být Zemanova orientální léčka hlavně na Sobotku a Jana Hamáčka zde 

Premiér a šéf ČSSD se zatím snaží „vyvažovat“. Zemanovo chování je podle něj rovněž „nešťastné“, nicméně na Hrad zítra večer půjde. Má v krvi tento způsob politiky, protože si ho léta pěstoval. Ale zdá se, že nepostřehl okamžik, kdy bylo třeba odhodit obojakost a postavit se někam, kde by byl výrazně vidět a nebyl jen nešťastný.

Druhým oslabeným je Zeman. Jakmile se to ucítilo, začali se hlásit zájemci o nové rozdělení politického prostoru. Je to legitimní. Jen pobaví výroky Jana Rumla, že by měl parlament vyhlásit prezidenta neschopným vykonávat funkci. Rumlovy politické schopnosti byly mazivem opoziční smlouvy, když – v souladu se Zemanovým očekáváním – odmítl po volbách 1998 místo ve vládě. Ale šanci větří mladší a výkonnější, například Petr Gazdík i další.

Možná byl nakonec nejkrásnějším oceněním pro pana Bradyho spontánní mítink se studenty na Strossmayerově náměstí v Praze.