Článek
To není nic nového. Každý šéf ČSSD věděl, že strana má dvě potenciální složky podporovatelů a opravdového úspěchu dosahuje pouze v případě, že se jí podaří přivést k urnám dostatečné množství zástupců obou skupin. První se sama označuje za levicovou, druhá pochází právě z velkých měst a je mladší než proklamovaní levičáci.
Dva lidé v čele soc. dem. to dokázali. První byl Miloš Zeman, který před rokem 1998 vyhodnotil, že musí předstírat současně intelektuála i patrona „dolních deseti miliónů“. Lidé ho tehdy dobře neznali, tak mu to prošlo.
Podruhé spojil obě skupiny Vladimír Špidla v roce 2002. Levičáci se mylně domnívali, že je to jejich člověk, středoví voliči už vytušili, že to nebude další Zeman. Premiér Špidla ale ve funkci dlouho nepobyl. Manévrovat ve stranických vodách nechtěl a zařízli ho vlastní levičáci spolu s kariéristy.
Potom nastaly dva pokusy o „modernizaci ČSSD“, tedy o proces, o němž včera mluvil Sobotka. Za Stanislava Grosse to zašlo na nechápání soc. dem. „dolních deseti tisíc“, co že si to v Praze vymysleli. Za Jiřího Paroubka se stal překážkou Jiří Paroubek.
Čerstvé údaje průzkumu agentury Median ukazují, že asi desetina bývalých voličů ČSSD letos volila ANO. Politolog Tomáš Lebeda je přitom přesvědčen, že levicoví voliči se k ANO uchýlili i přesto, že nedělá levicovou politiku - více zde.
Ze soc. dem. nádoby tak odtéká „levicový“ proud. Do uvozovek to dávám proto, že levicovost v tomto pojetí znamená uctívání vůdce, který snad poskytne jistotu výměnou za svobodu, s níž většina takto smýšlejících lidí stejně neví co dělat. Tento model ČSSD nenabízí.
A že by se na oranžovo nechali zbarvit vzdělanější a mladší občané… Sociální demokracii dalo podle průzkumu Medianu hlas jen devět procent lidí s vysokoškolským vzděláním. U těch, kteří absolvovali pouze základní školu, by vyhráli sociální demokraté. Ve věkové skupině 18-29 let prohrála ČSSD s ANO o šest procentních bodů.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Než chlap zjistí, že šťabajzna s koblihou je stejně nudná jako jeho stará, uplyne čas. A k staré se vrátit pak ani nemusí. Nezávidím Sobotkovi a těm, kteří s ním půjdou.