Článek
Turci na československá čísla zatím nemají, zdravé jádro tuzemských komunistů při tažení proti pravicovým oportunistům, revizionistům, reakčním silám a kontrarevolučním živlům nakonec vyloučilo a vyškrtlo při prověrkách z KSČ 327 000 členů a o práci přišlo asi 350 000 lidí. Turci však jsou při tažení proti příznivcům duchovního Fetullaha Gülena, který žije v americkém exilu a jehož turecký prezident Recep Tayyip Erdogan obviňuje ze zosnování puče, rychlejší.
Jejich postup je podobný – kdo není dost loajální, má smůlu. Odvoláno bylo 3500 soudců a prokurátorů, které narychlo nahradí nově jmenovaní. Armáda a tajná služba budou nově plně podřízeny vládě a v Nejvyšší vojenské radě bude snížen počet vojáků, které nahradí ministři.
Média, která neskončila mezi více než stovkou zakázaných, vedou rozsáhlou kampaň proti gülenistům, aby každý věděl, co jsou zač. Vždyť prezident Erdogan na mimořádném sjezdu organizovaném Radou pro náboženské záležitosti řekl, že je nutné ukázat pravou podstatu Gülenovy sítě, která nemá nic společného s islámem, aby každému došlo, že je tento duchovní vlastně kacíř. Vše korunoval výrokem, že se Gülen pokoušel ustavit nové náboženství „jako moderní svobodné zednářství“.
Bývalý šéf turecké armády İlker Başbuğ varoval, jak jsou gülenisté nebezpeční: „Čelíme organizaci, která se rozšířila do rozsáhlých oblastí.“ Velké firmy, jako jsou turecké aerolinky nebo telekomunikace, proto začaly s propouštěním. To se ale týká i čistě soukromých společností.
Başbuğ však zašel ještě dál – podobně jako naši komunističtí normalizátoři vidí, že v puči měla prsty americká Ústřední zpravodajská služba: „Má snad Gülen povolení k pobytu v USA za nic? Myslíte si, že by ho zpravodajská služba nevyužila?“
Spojené státy se staly terčem útoků. Turecko požaduje po Washingtonu vydání Gülena, jenže Američané řekli, že to neudělají, dokud Ankara nepředloží důkazy, že byl skutečně zapleten do puče. Turecko nešetří silnými slovy. „Pokud ho USA nevydají, obětují tím své vztahy s Tureckem kvůli teroristovi,“ řekl turecký ministr spravedlnosti Bekir Bozdag. Jasné důkazy proti Gülenovi však nepředložil.
Turecký prezident je zklamán západní kritikou čistek. „Stavíte se na stranu pučistů, místo abyste poděkoval státu, že odrazil pokus o převrat,“ vzkázal americkému generálovi Josephu Votelovi. Jeho hořkost lze chápat. Erdoganovi se podařilo odvrátit puč, takže u moci zůstal demokraticky zvolený, byť machiavelistický autokrat. Ovšem jeho současné kroky nutně vyvolávají řadu otázek. Jak to, že bylo možné tak rozsáhlé čistky tak rychle spustit? Nebyly náhodou už předem připravené?
Nebylo by to poprvé, kdy se za vlády Erdogana likvidovalo hnízdo vzpurných důstojníků osnujících převrat. Generál Başbuğ , který nyní vidí v puči prsty CIA, byl v roce 2013 odsouzen na doživotí za přípravu plánu na převrat. O rok později byl omilostněn.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Situace je natolik komplikovaná, že nelze říci, na čí straně je pravda, byť vyprávěnky, jak během převratu dvakrát těsně unikl smrti –podruhé proto, že útočící stíhačce došlo palivo – lze s úspěchem zařadit do říše bájí. Jedno je však jisté, bez ohledu na to, jak rozsáhlé bylo spiknutí a kolik lidí se ho zúčastnilo, už samotné čistky Erdogana dostávají do pasti. Čím více lidí zatkne, tím více bude mít odpůrců, kteří mu to jednou spočítají bez ohledu na to, že kalkuluje se strachem Turků z kurdských separatistů, proti nimž vede válku. Po srpnu 1968 taky přišel listopad 1989. A normalizátoři se ocitli na smetišti dějin, o němž tak rádi hovořili.