Článek
Dám na bezprostřední dojem. S poslankyní Kristýnou Zelienkovou jsem se setkal jednou, ani ne osobně, jen jsem byl u jednání, které vedli někteří poslanci se zástupcem ruské neochočené opozice. Nebojácný sice byl, ale měl o možnostech českých politiků pozitivně ovlivnit situaci v jeho zemi přemrštěné představy.
Po jednání jsem se mu to snažil vysvětlit natvrdo, včetně vyprávění o našich Putinových přátelích na místech nejvyšších. Během jednání se ho snažila vrátit na zem právě Kristýna Zelienková. Na rozdíl od novináře nemá politik volnost vyjádření, ale ocenil jsem, jak citlivě a inteligentně naznačila ruskému netrpělivci, že realita je někde jinde než jeho představy.
Padla zmínka i o hlavní činnosti paní Zelienkové ve Stálé delegaci Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Má na starosti zprávu o situaci na Ukrajině a jezdí tam. To chce nevšední odvahu. K těmto kladným dojmům se přidala dobrá angličtina, kterou mluvila.
Jen mi nešlo do hlavy, proč je tato žena členkou hnutí koblih a uzenin.
Po návratu z dovolené jsem zaznamenal, že už není. Bylo to správné. Člověk si přeje, aby se zachovaly aspoň elementární souvislosti. Pan Vigo by neměl být členem party Rumburaků. Je to bytost jiné kategorie. Může se však stát, že se do pokleslé společnosti dostal kvůli vlastní naivitě.
Vypadá to, že Kristýna Zelienková dopadla přesně takto. Po zjištění, jak byla nemístně důvěřivá, když uvěřila Andreji Babišovi, měla na výběr: odejít potichu, když kolem ní Rumburakové poskakovali a pokřikovali, co zaslechli od svého vrchního velitele: „Nezapadla do kolektivu, dělala si, co chtěla!“ Anebo dostát chování odvážného člověka a říci, co se děje uvnitř hnutí Babišových přikyvovačů. Zvolila si druhou cestu.
To je vzácný příklad lidského chování v české politice. A je to zároveň služba občanům. Občany mám na mysli lidi s dostatečnou úrovní inteligence a kritického přístupu. To, co mohli tito občané odezírat z vnějškových Babišových výbuchů, Zelienková potvrdila jako pravidlo, které platí uvnitř sekty. Podřízenost vůdci je zásadní a jediné měřítko. Kdo vybočí, je stíhán. Použijí se proti němu bezostyšné lži, s jejichž pomoci je veřejně napadán.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Ono to vlastně první svědectví tohoto druhu ani není. Už se ozývali bývalí členové ANO, kteří popisovali totéž. Nebyli to ale poslanci a většinou se zjevili při zakládání konkurenčního hnutí, což jejich kritiku otupilo. Kristýna Zelienková je momentálně nezařazená. Byla by ale škoda, kdyby z politiky po vypršení mandátu zmizela. V době bobtnajících obojživelníků má každý odvážný člověk cenu zlata.