Článek
O dvou teroristech vraždících ve jménu takzvaného Islámského státu mnoho nevíme. Snad jen kromě toho, že jsou další v řadě z těch, které měly bezpečnostní složky ve svém hledáčku, a přesto dotyční svůj čin spáchali.
Jedno je však jisté. Jejich pohnutky odpovídají propagandě a taktice samozvaných džihádistů. Zcela také odpovídají definici terorismu. Je to postup, který má za cíl vzbudit strach. Zabíjením nevinných podkopat důvěru v řadách občanů státu nebo území, kde je teroristický čin vykonán. A tak dosáhnout svých cílů.
V případě islamistů stále ovládajících rozsáhlá území v Iráku a Sýrii se jedná o pokus dosáhnout přímé vojenské akce západních mocností. Jen ten by podle jejich mínění mohl pomoci navrátit pošramocenou pověst hrdlořezů, kteří na svém území tyranizují všechny obyvatele. Mohli by pak totiž tvrdit, že bojují proti křižákům. Proto je dobře, že proti nim bojují v pozemním boji místní jednotky za pouhé vzdušné a logistické podpory zvenčí.
O co více stoupenci politické doktríny radikálního politického islamismu prohrávají na bojišti, o to více se snaží zasít hrůzu v zázemí těch, které považují za své nepřátele. Islamisté se také snaží přesvědčit muslimy, že je křesťané nenávidí. A křesťany, že je nenávidí muslimové. K jejich smůle je však zřejmé, že útočí na jedny i na druhé.
Při předchozích útocích v Nice i v Paříži byli islámští věřící také mezi mrtvými. Stejně tak jako umírají muslimové, křesťané i lidé jiného či žádného vyznání na místech, ve kterých se islamisté nacházejí. Ovšem teroristou se člověk nerodí, tím se stává. U některých jedinců se jedná o chladný kalkul. U jiných je to mnohdy reakce na pocit vykořenění.
Vždyť německý mladík íránského původu podle svých slov nevraždil z důvodu příklonu k islamismu. Za prvé se měl mstít za sedm let šikany. A za druhé se zhlédl v opovrženíhodném činu norského masového vraha Breivika, který vraždil nevinné s cílem vzbudit hrůzu a strach. A dosáhnout svého protiislámského politického cíle.
Političtí extremisté všech směrů používají mnohdy obdobné metody, jak dosáhnout opačných cílů dle svého zaměření. Pro ty, kteří stojí mimo extrém, je důležité jejich svodům nepodlehnout.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.