Článek
Češi, Maďaři, Poláci, Rumuni, Slováci, Bulhaři a další doplácejí na prostý fakt, že stoupencům brexitu zoufale chybí argumenty. Uchylují se tedy k podpásovým populistickým argumentům.
Vůbec je nezajímá, že podle reálných údajů naprostá většina těchto lidí pracuje. A velká část v zaměstnáních, která místní nechtějí dělat. A proto platí také daně a pojištění. Populismus je populismus. Vždyť polská večerka je skoro na každém rohu. A tak mluví o přistěhovalcích. Jinak by se museli vyrovnat s následujícími tvrzeními.
Poslední v řadě?
Šéf NATO vyzval Brity, aby v Evropské unii zůstali pro společnou bezpečnost a stabilitu.
Šéf Bílého domu Obama učinil totéž. Upozornil, že v případě odchodu bude muset ostrovní monarchie znovu vyjednat obchodní dohodu s Washingtonem. Při jednání se Spojené království ocitne z hlediska priority na konci fronty.
Finančníci se obávají, že jedno z finančních center světa, Londýnské City, osiří. Velké finanční instituce již naznačily, že chtějí mít sídla v Evropské unii. Budou stát tedy před volbou, zdali se přestěhovat do německého Frankfurtu či jiného unijního města.
Ekonomové vypočítali vysoké náklady pro HDP Británie, ze které plyne do EU víc než polovina obchodu. Ovšem zboží a služby již nebudou moct využívat výhod jednotného trhu.
Norské „ale”
Odpověď šéfů kampaně za odchod spočívá v širokém úsměvu a označení všech tvrzení za nesmyslná. Fakta a čísla sice nemají, ale vždy si vzpomenou na imigraci z východní Evropy a britskou hrdost.
Vzhlížejí k Norsku, které prý také není v Evropské unii a prosperuje. Nigel Farage, Boris Johnson ani jejich věrný souputník Michael Gove se nijak netrápí popisem reality samotných Norů. Upozornili, že musí platit za přístup na evropské trhy. Musí se také řídit unijními pravidly a nařízeními. Ovšem když se tato přijímají, musí zůstat venku a nemají do nich co mluvit.
Přesto řada kontinentálních euroskeptiků snahám pro brexit tleská. Doufají, že rozloží Evropskou unii.
Raději Pákistánce než Čecha
A tak mi už dlouho vrtá hlavou otázka. Spojuje euroskeptiky společný nepřítel v podobě vize sjednocené Evropy natolik, že přehlížejí vzájemné urážky a rozdíly? Vždyť Nigel Farage, šéf strany UKIP a ikona řady českých euroskeptiků, se svou nechutí k přistěhovalcům z bývalého východního bloku nijak netají.
Prohlásil, že z hlediska imigrace upřednostňuje Indy a Australany, ba i Pákistánce před Čechy, Maďary, Poláky, Rumuny, Slováky, Bulhary.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Expresivní výrazy na adresu přistěhovalců bylo a je nutné podle Farage nutné využívat k získání pozornosti. Podle průzkumů zatím populismus s úsměvem, který stojí proti číslům a faktům, vítězí. A je těžké se ubránit pocitu již viděného.