Článek
Jeho porážka však představuje jen první a navzdory tvrdosti bojů jednodušší krok. Nemá-li se za pár let zase vrátit v nově podobě, je potřeba vyřešit otázku uspořádání regionu. Návrat ke statutu quo stabilitu nezajistí, to je už nyní jasné.
Islámský stát v Iráku byl už jednou - v roce 2010 - poražen na hlavu, jenomže šíitský režim v Bagdádu tak utlačoval sunnity, že je zahnal do náručí radikálů z obnoveného Islámského státu. Nezískají-li sunnitské oblasti větší autonomii, bude Irák nadále ohrožovat sektářské násilí mezi šíity a sunnity.
A pak jsou tu Kurdové, kteří se na porážce Islámského státu podílejí značnou měrou a jen stěží se smíří s tím, že by nadále byli nejpočetnějším etnikem na světě bez vlastního státu.
Ovšem vznik samostatného Kurdistánu, třeba v té nejjednodušší a nejméně ožehavé podobě odtržení iráckého autonomního Kurdistánu možná i s připojeným městem Kirkúk, odmítá nejen bagdádská vláda, ale i Turecko, které se potýká na jihovýchodě země s kurdskými separatisty.
Navíc je tu ona složitá otázka mezinárodního práva, které na jedné straně dává národům právo na sebeurčení, ale současně garantuje územní celistvost. Málokterá mocnost si “lajsne“ podpořit odtržení, když sama může taky čelit vlastním separatistům, jako Velká Británie nebo Španělsko.
A to je řešení v Iráku snazší než v Sýrii. I tam si lze jen těžko představit, že by místní Kurdové nepožadovali alespoň autonomii, když kurdské milice YPG patří ke klíčovým silám porážejícím chalífát, byť nyní pod hlavičkou kurdsko-arabských Syrských demokratických sil. Jejich pozice je však ještě složitější. Turecko považuje YPG za teroristickou organizaci napojenou na zakázanou tureckou Stranu kurdských pracujících, s níž vede Ankara válku. Turecký ministr zahraničí se už také ohradil proti pomoci USA této milici s tím, že Washington uplatňuje vůči terorismu politiku dvojí tváře. Nároky Kurdů samozřejmě odmítá i syrská vláda Bašára Asada, která se staví proti jakékoli federalizaci.
Asada přitom nebude možné odstavit od moci, jak by si mnozí - a docela právem - přáli, protože bez něj by byli ohroženi alávité, ke kterým patří. Postavilo by se proti tomu Rusko i Írán.
Vzbouření sunnité, kteří proti němu bojují, ovšem Asada nebo jeho lidi jen stěží akceptují jako vládce nebo spoluvládce.
Jedno je tudíž jasné už teď - ani po porážce Islámského státu nezavládne mír a klid, protože všichni zúčastnění budou mít chuť si splnit své tužby. Dosáhnout nějakého rozumného kompromisu bude takřka nemožné. Boj s Islámským státem tak bude jen jednou etapou války za nové uspořádání Blízkého východu. A budou-li sunnitští Arabové hlavním obětním beránkem, je další reinkarnace Islámského státu otázkou pouhých pár let.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.