Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Freude, Freude, vždy na tebe dojde

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

V roce 1980 jsem stál na příborském náměstí v mírném šoku. V mírném, protože věc, která mě zarazila, k tehdejšímu režimu patřila. Byl to ale šok, protože svědčila o echtovnosti, kterou jsem přece jen nečekal. Náměstí hrdě neslo jméno J. V. Stalina.

To se mi vybavilo při čtení zpráv o postupech ve vztahu ke komunistické minulosti v různých zemích. Na Ukrajině už řadu měsíců platí zákon, podle něhož musí zmizet příslušné názvy měst, ulic a dalších veřejných objektů. V Polsku je tento zákon starý pouhé tři dny.

V Gruzii, kde platí obdobná norma, vydržela načerno postavená Stalinova busta jediný den, než ji úřady zlikvidovaly. V Rusku naopak vyrůstají zbrusu nové, i třímetrové (zde) pomníky „vůdce národů“ a tamní komunistická strana oznámila, že Stalina využije jako symbol ve volební kampani. I ve formátu 3D.

Přímo u nás podobné vášně zatím zaznamenány ve větším měřítku nebyly. Ale na Slovensku žalovala komunistická strana výtvarníky Petera Kalmuse a Ľuboše Lorenze za to, že nově odhalený pomník Vasila Biľaka v obci Krajná Bystrá natřeli na rudo a opatřili nápisem „svině“. Chtěli podle svých slov zabránit propagaci zločineckého režimu. Soudce celou záležitost označil za přestupek a předal okresnímu úřadu.

V Česku je komunistická strana v parlamentu a ve vedení krajů. Ve volebních preferencích si vede výborně. A to i za znění zákona, který praví, že „Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody“.

KSČM vždy říkala, že není KSČ. V posledních letech se ale hlásí k Rusku a Číně, zemím s potlačovanými právy jedince. Na svém nedávném sjezdu KSČM v podstatě rehabilitovala období, o němž zákon říká, že bylo zločinné. Prý pouze tehdejší model socialismu neměl k dispozici dost času. Sesterské strany mohou českým a moravským komunistům jejich současný vliv tiše soudružsky závidět.

Stalinovo náměstí v Příboru existovalo do roku 1989. Původně neslo jméno Františka Ladislava Riegra, pak Adolfa Hitlera, nějaký čas nemělo označení vůbec, no a od konce ledna 1990 jde o náměstí Sigmunda Freuda.

Freude, Freude, vždy na tebe dojde.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám