Politika je takový hnus, který si Andrej Babiš ani nedovedl představit, když do ní šel. To řekl minulou sobotu na programové konferenci ANO. Hned v další větě nařídil, že ANO musí vyhrát parlamentní volby. S náplní konference se taky nepáral: „Náš program je selský rozum a řešení problémů.“

Ale musí se nějak vysvětlit fakt, že ANO už je ve vládě drahnou dobu a pečení holubi se kdesi zdrželi.

Babiš je ilustrací přísloví Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Strana, v níž začínal jako mladík, byla komunistická. Už po svém projevu na konferenci v rozhovoru pro Aktuálně přiznal, že byl tehdy prospěchář, protože byla určitá výhoda být členem komunistické strany. Musel ovšem být dobře utajený prospěchář, protože se jeho osobního růstu nedotkly občasné kampaně, které proti prospěchářům vyhlašovalo vedení KSČ. Mustr si ale nejspíš zapamatoval.

Nejsem první, kdo si všiml podobnosti Babišova výraziva s tím, co bylo vlastní normalizační KSČ. Na shodu poukázal na síti Ján Simkanič.

„Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za tento národ zápasiť.“ To řekl Gustáv Husák 28. srpna 1968. Babiš v té době v KSČ přirozeně ještě nebyl, ale duch normalizace vzešel právě z těchto slov. A 7. května 2016 předseda hnutí ANO prohlásil: „Možná jsme rostli až moc rychle, což nám v některých místních organizacích způsobilo problémy, když se na hnutí přisáli různí prospěcháři, kteří měli ANO za rychlý výtah k moci.“

Následně zformuloval úkol: očistit hnutí od prospěchářů. A metodologický dovětek: „Otázkou je, jestli jsme se zbavili těch skutečně problematických lidí.“ Kdo ale v ANO určuje, zda je člověk skutečně problematický? Babiš říká, že orgány. Jenže bez souhlasu hlavy si žádný orgán vyskakovat netroufne.

Jestliže se naplní Babišův cíl a bude řídit tento stát, stane se i na této úrovni vrchním čističem?

Někdo určitě řekne, že přeháním. Platí snad, že bývalý komunista je jako bývalý černoch? Neplatí. Nejeden bývalý člen KSČ prošel vnitřním vývojem a stal se stoupencem demokracie. Je to však Babišův případ? Do hlavy mu sice nevidíme, ale on si nejspíš nevidí do pusy. Díky tomu víme, že parlament demokratického státu je pro něj žvanírna.

„Skutečnou ‚státní‘ činnost dělají v zákulisí a aktéry jsou ministerstva, kanceláře, štáby. V parlamentech jen žvaní, schválně kvůli tomu, aby utáhli ‚prostý lid‘ na vařené nudli.“ Babiš? Ne, Lenin.