Očima Saši Mitrofanova: Nejhorší by byl bílý prapor kapitulace

Včera proběhly další výjezdní Oči, tentokrát v Šumperku. Hodně se polemizovalo. Když byli lidé schopni přesně říci, o čem pochybují nebo co jim vadí, vypadala debata nejlépe. V jednom případu se kvůli potížím diskutéra s formulací myšlenek nedostalo na samotné téma, které nejspíše chtěl otevřít. Dodatek učiním krátce teď.

Případná vlna migrace, které se tento pán bál nejvíce a kvůli tomuto strachu odmítal uznat bezpečnostní hrozbu zvanou Rusko, se může stát stejně závažným problémem jako Putinova rozpínavost. Jiná otázka je, která z těchto hrozeb je větší a jak se vůči sobě mají z hlediska vytvoření, zneužívání a konečného zisku. O tom napsal velmi výstižně ruský publicista Andrej Šipilov (zde v češtině).

Úplně poslední otázka včerejší debaty se týkala Číny. Respektive návštěvy čínského prezidenta v Praze, ale především případného vlivu této velmoci, který by mohl přitisknout Česko k zemi. Dotaz zjevně vznikl pod nesmazatelným vlivem chování českého prezidenta a české policie, o které se v uběhlých dnech hodně a trpce vtipkovalo, zdalipak jde o policii hradní, či čínskou. O tom, že má pomáhat českým občanům a jménem státu je chránit, se nějak příliš nemluvilo.

Práci policie včera také zhodnotila vláda. A dala jí dobrou známku. Tedy alespoň podle ministra obrany Martina Stropnického, který je členem hnutí ANO Andreje Babiše: „Byla o tom vedena na vládě debata, shodli jsme se na tom, že policie ten nelehký úkol zvládla.“ Jenže vicepremiér a předseda lidovců Pavel Bělobrádek si to nemyslí. Řekl, že na vládě se ohledně postupu policie během návštěvy čínského prezidenta neshodli a že KDU-ČSL má výhrady.

Tyto výhrady na jednání kabinetu vyjádřil lidovecký ministr kultury Daniel Herman, kterému shodou okolností Číňané, na úrovni prezidenta a níž (či spíše jejich čeští zástupci), opakovaně brání v pohybu po českém hlavním městě za pracovními povinnostmi. Jednou ho odmítali pustit na Pražský hrad, protože se tam konala čínská akce, nyní ho nechtěli pustit ani projet na vládu, ale nakonec povolili. „Malé vítězství, ČR–Čína 1:0 :-),“ napsal Herman na Twitteru.

Česko by ale skutečně nemělo ani v náznacích vypadat jako další čínská provincie a tváři Prahy nesluší plastické operace, o které se Češi spříznění s Čínou víc nežli krteček s pandou čerstvě pokusili. Zažili jsme tak rychlé mávání vlajkami, že nebylo ani dost dobře možné pochopit, jaký národní symbol v každém konkrétním zlomku času převládá. Je to vlajka čínská, tibetská, či česká, co vévodí Praze?

Nejhorší by byl bílý prapor kapitulace vztyčený vládou.