Článek
Ty nejdůležitější jsou tři. Za prvé, odchod Velké Británie by vyslal špatný signál o životnosti EU a ta by ztratila část své geopolitické váhy. Za druhé, ztráta velké britské ekonomiky by EU poškodila, včetně toho, že by EU ztratila jednoho z nejvýznamnějších přispěvatelů do společného rozpočtu. Za třetí, odchod Velké Británie by mohl spustit řetězovou reakci mezi dalšími členy EU.
Podívejme se na tyto argumenty detailněji.
Odchod Velké Británie by EU jistě oslabil, pokud jde o celkovou velikost její populace a ekonomickou sílu. Špatný signál o neschopnosti EU udržet si svoje stávající členy by ale vyslal jen těm, kdo neznají kontext. V něm je Velká Británie dlouhodobě evropským potížistou, který brzdí snahy o další integraci.
Kdyby přitom byla EU dnes více integrovaná, a měla už dávno kupříkladu společnou migrační a azylovou politiku, mohla si ušetřit celou řadu problémů v současné migrační krizi. Už jen to, že v době, kdy by summit měl řešit migrační krizi, stráví evropští lídři dva dny řešením britských požadavků hraničících s vydíráním, je špatné.
Velká Británie je ostrov nejen geograficky, ale i v rámci EU. Není součástí Schengenu, nezavedla euro, měla řadu výjimek už před posledním summitem. Potřebuje EU skutečně velkou členskou zemi, která, zdá se, žije v postkoloniální iluzi, že je ještě stále světovou mocností, a proto neustále vyžaduje speciální zacházení?
Ztráta britské populace i ekonomiky by jistě opticky EU učinila slabší, ale otázkou je, zda nakonec není lepší o něco menší, ale integrovanější EU než současný kolos, v němž se je těžké i kvůli Velké Británii dohodnout kupříkladu na účinných regulacích finančních trhů. Mnohé analýzy ukazují, že odchod by daleko více poškodil britskou ekonomiku než tu unijní. Už proto, že by Velká Británie musela znovu vyjednat s EU celou řadu zásadních obchodních smluv. Dá se též předpokládat, že EU by udělala vše, aby se těžiště evropských finančních trhů přesunulo z londýnské City na pevninu, nejspíše do Frankfurtu.
I třetí hrozba, o níž mluvil i český premiér Bohuslav Sobotka jako o hlavním důvodu pro dosažení dohody s Velkou Británií, je spíše hypotetická. Odchod Velké Británie by prý mohl dát příklad dalším členským zemím EU. Co na tom, že odchod ostrovního království, které vždy bylo v integraci o krok pozadu, není totéž jako odchod kteréhokoliv kontinentálního člena, pro něhož by vystoupení mělo daleko tvrdší dopady.
Ale i kdyby se několik zemí brexitem inspirovalo, EU by se jako celek sice zmenšila, ale nerozpadla. A je možné navíc argumentovat, že by odchod některých zemí byl vyvážen tlakem na větší integraci těch, které by zůstaly. Což může být pro akceschopnost dnes dosti neakceschopné EU dobré.
V jistém slova smyslu může být horší než brexit, když Velká Británie zůstane v EU s výjimkami, které si vyjednala. Tyto výjimky mohou být opravdu špatný příklad pro řadu zemí, protože by to akceschopnost EU jako celku spíše oslabilo.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Celkově lze argumentovat, že brexit, pokud ho navzdory vyjednaným ústupkům britští voliči v referendu posvětí, bude mnohem větší katastrofou pro Velkou Británii než pro EU. Včetně toho, že Skotsko, které chce být v EU, skoro jistě vyhlásí nové referendum o svojí nezávislosti, a tentokrát separatisté nejspíš uspějí. Celkovým výsledkem britské hry s ohněm může být konec Velké Británie, tak jak po staletí existovala, a naopak semknutější kontinentální Evropa.