Článek
Za měsíc, který uběhl od chvíle, kdy evropští vůdci přikývli na požadavky turecké vlády hraničí s vydíráním, nezměnilo se na počtu migrantů téměř nic. Měsíční průměr lidí, kteří se dostávají do Řecka, je stále přibližně 3000 denně. Pokud by měl být výsledek odlišný, musela by dohoda znít jinak. Turecko by se například zavázalo, že přijme zpět všechny, kteří se z jeho území dostali přes mořské úžiny a v Unii jim nebyl udělen azyl. To se však nestalo a pravděpodobně ani nestane.
Nabízí se tedy otázka, jestli evropští politici nepřišli pod tlakem veřejného mínění a vlastní bezradnosti s dalším krátkozrakým plánem. Tak tomu ovšem není.
Chyba se stala v touze upokojit své voliče příslibem snadného a ihned účinného postupu. Tři miliardy eur, otevření zmrazených přístupových jednání a zavedení bezvízového styku se ukazují pro Turecko jako dostatečná motivace. Jeho akční plán, jak bude postupovat, nabývá konkrétních obrysů.
Kromě přijetí nejrůznějších mezinárodních konvencí a odhodlání k boji s nelegální migrací je nejslibnější opatření, které Turecko dosud odmítalo. Syrští uprchlíci budou mít možnost pracovat a jejich děti studovat. Podle Mezinárodní organizace práce v současnosti z nynějšího dva a půl miliónu běženců pracuje pouze 6000.
Uživit se v Turecku
Podle tureckých oficiálních zdrojů to má být desetkrát více. I pokud by bylo druhé číslo správné, je to pořád málo. Podle dostupných údajů přichází totiž většina syrských uprchlíků před válkou cestu do Evropy až poté, co již nevidí žádnou budoucnost v Turecku. Dlužno říci, že v samotných uprchlických táborech se k prosinci 2015 nacházelo 263 680 Syřanů. Mimo tábory 2 239 376 Syřanů, kteří se snažili nějak uživit nelegální prací.
Šance pro syrské uprchlíky uživit se v Turecku je v kombinaci s tím, že Turkové zamezí řádění převaděčských band na svém území, dobrý plán. Je ovšem otázka, jak si s tím tato země s desetiprocentní nezaměstnaností poradí prakticky.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Nezbývá než si počkat – šance na úspěch tady je. Stále však platí, že jediným skutečným řešením je mír na Blízkém a Středním východě. Jak řekl filozof Seneca: „Naděje je poslední útěchou v neštěstí.“