Dnes se hacknutým mailům z premiérovy schránky obsáhle věnovaly dva ústřední deníky, které vlastní Andrej Babiš.

Andrej Babiš byl dlouhá léta znám jako byznysmen, který měl dobré až přátelské vztahy s politickými špičkami. Udržoval s nimi styky za účelem získání optimálních podmínek pro rozvoj a vzkvétání svého podnikání. Je proslulý tím, že vyřizuje věci prostřednictvím esemesek a mailů. I já, ač nepolitik, se můžu pochlubit jeho maily ze 7. srpna 2012, kde mimo jiné píše: „Nejsem politik a nebudu politik nebudu kandidovat do senátu ani parlamentu.“

Dnes jeho deníky podrobně popisují, na základě hacknuté premiérovy mailové schránky, některé řadicí páky a ozubená kolečka, které se kolem vládnutí vždy hýbou a točí. Že politický poradce Oto Novotný vykonává činnost politického poradce, že vládní tajemník pro EU Tomáš Prouza vykonává činnost evropského tajemníka vlády a že to s dalšími vlivy dohromady (tedy s těmi ze zveřejněných úryvků) vytváří dojem, že vysoká politika není tak jednoduchá a srozumitelná jako například kelímek s jogurtem.

V zásadě se ale tato politika podobá řízení jakéhokoli velkého celku. Vždy je tam v čele nějaký muž (řidčeji žena), který/á sbírá ze všech stran informace a podněty a nakonec rozhodne. Může k tomu mít poradní sbor, vyřešení klíčových věcí je ale stejně na něm/ní. Povaha podnětů a informací může být všelijaká, neboť přicházejí od lidí různých kvalit, kteréžto lidské kvality muž/žena v čele neovlivní.

Přes shodné znaky má přece jen manažerské řízení firmy a politické řízení země přinejmenším jeden principiální rozdíl. Politik, v našem případě premiér, který je zároveň šéfem strany, se musí řídit hned několika omezujícími faktory.

Je to nejen prospěch země jako celku, ale i zájem voličů jeho strany a ideálně rovněž vytvoření a udržování stavu, za něhož se cítí komfortně i lidé, kteří nepatří k jeho politickým příznivcům. Čím více podnětů z různých společenských vrstev se tedy objeví v premiérově hledáčku, tím lepší má základ pro rozhodování.

Je kromě toho usměrňován stranou. Na různých úrovních po diskusi a hlasování vznikají usnesení, která jsou i pro premiéra když ne závazná, tak určitě závažná.

Pokud ale někdo řídí firmu… Vypůjčím si výrok mluvčího Agrofertu: cílem je šéfova spokojenost. Proč by to v České republice řízené jako firma mělo být jinak? Mocenský kufřík (u nás není jaderný) má v demokratickém systému několikanásobné jištění. V Agrofertii by bylo jištění urážkou majestátu.

A stejně vám řeknu, kdyby se vydaly Babišovy sebrané maily, to by bylo, pane, počteníčko.