Zapomeňme na chvíli, jak se jmenuje prezident země, v níž žijeme. To pro účely této úvahy není tak důležité. Ba ani jméno té země. Stačí předeslat, že je to z definice parlamentní demokratická republika s hlavou státu jako víceméně reprezentativní funkcí s některými pravomocemi. Je například sice vrchním velitelem ozbrojených sil, ale válečný stav vyhlašuje parlament.

Každá demokratická země je v potenciálním ohrožení terorem. Politici, reálně odpovědní za stav bezpečnosti republiky, ale opakovaně ujistili veřejnost, že bezprostřední hrozba tu není.

Jistěže každý ví, že neexistuje stoprocentní jistota. Ale lidé potřebují vychovávat děti, chodit do práce, plánovat si dovolenou, milovat, tvořit, mít z něčeho radost a také se zlobit. Ale na něco, co nepřekračuje hranice života a smrti. Proto vnímají ujištění odpovědných politiků a i s podvědomým nepokojem v duši žijí své životy dál. To je lidské.

Pak ale hlava státu, která není z výkonu své funkce odpovědná, oznámí, že země, konkrétně její hlavní město, se stane dříve nebo později cílem teroristického útoku islámských radikálů. Je formálně vzato z obliga, protože se to nedá vyloučit. Ale když to veřejně pronese člověk ve funkci, kterou většina obyvatelstva bůhvíproč vnímá jako ztělesnění moudrosti, má to velké neformální následky.

Značně zvyšuje nervozitu ve společnosti, jejíž značná část je beztak náchylná čekat od života za humny jen to nejhorší, protože mu nerozumí a má z něj strach. Hlava státu se jakoby snažila zmírnit dopad na psychiku těchto lidí sdělením, že zasaženo bude hlavní město, které nesnášejí jako místo, kde je všem blaze. Navíc je tam tato konkrétní hlava státu chápána nejlépe a nemilována nejvíce, prý v hnízdech pocákaných kávou. O to víc je třeba se semknout kolem „národního pokladu“, jak byla hlava státu pojmenována z publika během jejího posledního výjezdu.

Prezident této země býval prognostikem. Pak jako politik opakovaně varoval před výroky, kterým se říká sebenaplňující proroctví. To by v tomto případě znamenalo skutečný teroristický útok v hlavním městě, při němž by zahynuli civilisté. Chráněný zdmi hradu a ochrankou by pak mohl vystoupit a zahřímat: „Já to říkal!“ A získat další politické body nutné pro znovuzvolení.

Premiér reagoval, že pokud má hlava státu takové poznatky, má se obrátit na policii nebo tajnou službu. Naiva ustaraný. Neví, že ve stejný den pronesl velký východní (ale zas ne úplně východní) prezidentův přítel větu, že doufá, že se podaří obejít ve válce, kterou nyní vede v jedné arabské zemi, bez použití jaderných zbraní.

Má ten náš ještě rezervy.