Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Vstříc výročí Velké listopadové sametové revoluce

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Foto: Právo

Alexandr Mitrofanov

Článek

„Nováku, zase jdeš pozdě!“ – „Ale když já, paní učitelko, za to nemůžu! U nás v ulici řádí Pražská kavárna!“ – „Nepovídej! Už se dostala i k vám?“ Tohle se řeklo v jedné pražské základní škole.

Ne? Neřeklo se? Aha, zas nějaký chytrák. A co tohle: „Pražská kavárna mi vyřadila z provozu facebookový profil,“ oznámil prezidentův mluvčí. Anebo toto: Senátor Jan Veleba přijel na knižní veletrh na Vysočině, ale pořadatelé se mu nevěnovali víc než jiným návštěvníkům. Hned měl jasno:„Dosah ‚Pražské kavárny‘ a spřátelených kamarádů (třeba Ztohoven) překročil hranice hlavního města.“

Budete tvrdit, že tohle se taky nestalo, co?

Vážení, za chvíli to tu bude samý migrant v Pražské kavárně! Ne, takhle jsme si to 26. výročí Velké listopadové sametové revoluce nepředstavovali.

Ani tak, jak to řekl pan prezident tuhle ve Zlínském kraji. Že ti migranti v Česku nebudou respektovat zákony a zavedou islámské právo šaría. Že už si nedáme vepřové. Ani pivo. A naše ženské budou chodit zahalené. Ona to paní Jana Volfová jednou v televizi předváděla, jak by to tady vypadalo, kdyby něco. Pan prezident je ale veselá kopa a řekl, že některým ženským by to prospělo.  Já jsem to doma staré radši ani nevyprávěl.

Jak vítají výročí známí lidé? Tak například zpěváci. On ten Vláďa Mišík je milej kluk, všechno, ale s Alexandrovci zpívat nechce ani za nic. Zato naše Helenka Vondráčková a Lucka Bílá a samozřejmě Zlatý slavík té kavárně předvedli, kde je lidový umělec. S lidem přece. Lidi přišli podpořit Alexandrovce, protože je to umění bez propagandy.

Prý je to zpívající zbraň ruských imperiálních plánů! Taková pomluva! Co z toho, že ten ruský dokument o nich se zrovna takhle jmenuje a o tomhle vypráví? (zde). Jo kdyby u nás spustili tu písničku na oslavu okupace Krymu, to by byla jiná. Ale oni ji nezařadili. A Helenka tak hezky do toho mikrofonu: „A ty se ptáš, co jáááá?“

Já žiju obyčejný život. Ve světě je binec, ale jiné to nebude. Moje cíle jsou skromné. Dejte mi takovou práci, kterou potřebuje každý režim. Vždycky se bude péct chleba, vždycky bude poptávka po zednících, malířích, inženýrech z provozu. V práci mi dejte jistotu, že zítra nezůstanu s holým zadkem. Šlus, víc mě nezajímá.

K výročí nám určitě hezky zazpívají umělci v televizi. Jen musíme dát bacha na ty disidenty v červených trenclích, co by chtěli narušit oslavy. Ale kluci policajtský to zvládnou.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám