Článek
Mezi cihlami staré továrny na nábytek v ruském Barnaulu se nedávno našel vzkaz. Zní takto: „Tady pracovali Kabajev V. I., Šarapov P. A., Zontach A. G. a Ber V. N., ženisté z vojenské jednotky číslo 67648. Potomci! Bděte, nepijte tak moc jako my! 17. září 1969. Sakra, kde by teď člověk sehnal vyprošťovák?“(https://img-fotki.yandex.ru/get/6001/169643165.a/0_fc711_994d2fc8_XL.jpg).
Legrační. Co bychom ale napsali ve vzkazu potomkům my? Opravuji, otázka je položena špatně. Žádné „my“ v tomto případě neplatí, každý by přišel s odlišným nápadem. Měl bych mluvit za sebe.
Oni formálně budovali komunismus, i když, jak je vidět ze vzkazu, to nijak neprožívali. Zato je to pravdivé, na rozdíl od jiných poselství, která se v té době dávala do skrýší oficiálně a byla plná vzletných frází. No a my společně nebudujeme nic. Formálně ani ve skutečnosti. Každý by ale chtěl, aby jeho život, život jeho blízkých, jeho dětí a vnuků byl dobrý. Na to taky nachytal spoustu voličů Andrej Babiš.
Mám dát do vzkazu, že by potomci neměli propadat kouzlu peněz, které zacvaknou kampaň třeba i za zvolení kostelecké uzeniny hlavou českého státu? Ne, to by bylo zbytečné. Taky proto, že nikdo neví, jak by taková kampaň dopadla. Možná úspěšně. Pak by se mohlo postoupit o krůček dál a na konci – potomci to ale budou vědět! – by mohl v čele Česka stanout král Buřt I.
Tak z jiného soudku. Byl tady nápad – ale nebyl náš – vybudovat dobrý život v Evropě postupnou integrací jednotlivých zemí. Dlouho se dařilo. Neválčilo se. Dělali to ale pouze představitelé homo sapiens. Jednoho dne uvěřili, že síla jejich myšlenky je větší než lidská přirozenost. Lidská přirozenost byla zticha, když se dařilo. Jakmile se ale na jihu a na východě objevily opravdové hrozby, začali se integrovaní Evropané místo snahy ochránit ten svůj dobrý život zapojením rozumu místo emocí čím dál víc hádat.
Jak to říkal Woland? „Lidé jako lidé. Mají rádi peníze, ale to tak přece bylo vždycky… Lidstvo miluje peníze, ať jsou vyrobeny z kůže, z papíru, bronzu, nebo ze zlata. Ano, jsou lehkomyslní… nu což, obyčejní lidé… celkem vzato připomínají ty předchozí… jen je zkazila bytová otázka.“ Od doby, kdy to Michail Bulgakov psal, uplynulo skoro století. Nastal pokrok. Bytovou otázku vystřídal konzum a nejvíc je vítán primitiv, protože se s ním lépe manipuluje.
Asi nejlepší by bylo napsat do toho vzkazu jenom pozdrav. A připojit recept na vyprošťovák z kocoviny po čínské pálence.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.