Kdo si pamatuje píseň Komandir, geroj, geroj Čapajev, ten po zhlédnutí dokumentu Prezident o Vladimiru Putinovi překvapen nebude (https://www.youtube.com/watch?v=HyNcbVuDJyA#t=90). Ale tamto byla alespoň písnička, měla melodii, snesitelnou délku a vznikla jako lidová tvořivost. Óda na Putina toto všechno postrádá.

Táhne se dvě a půl hodiny bez náznaku filmové invence. Je to říše mluvících hlav střídaných pečlivě vybranými dobovými záběry od roku 2000. O hlavním hrdinovi se dozvíme lecco.

Pochází z prosté pracující rodiny z periferie města. Byl vychován společným bytem. Je nadán mystickým spojením s lidem. Jednoho dne už jako prezident přišel a zničehonic uměl anglicky. Neví se, kdy a jak se naučil hrát na piano. Spí tak málo, že by to jiní nevydrželi. Neustále myslí na prostý lid. Zjevil se, začal řídit zemi a bylo líp.

Na rozdíl od západních kolegů se nezabývá nutností slibovat před volbami. Místo toho se dívá za obzor. Říká: „Ani v nejstrašnějším snu mě nenapadlo, že se zúčastním nějakých voleb. To je přece nemorální, dávat sliby.“ Dozvíme se, že Putinovým životním vzorem byli sovětští ilegálové, kteří strávili na Západě dvacet i více let. Že těžce nese fakt, že „Rusko dobrovolně, z vlastní vůle odevzdalo svá území“. Takto vnímá vývoj po roce 1989. Ale že dnes je armáda připravena bojovat a zbrojí dál.

Film má pointu: Putina na Athosu pronásledoval osel, a pak se dlouho upřeně dívali do očí. „Bylo to znamení od Matky Boží,“ říká pravoslavný mnich. S tím se dobře rýmuje nejnovější píseň o velkém synu vlasti Putinovi, kterou zpívá Máša Rasputina (https://www.youtube.com/watch?v=lGvUyK5FhdY).

Není to nic nového. Stačí si připomenout dokument Náš Nikita Sergejevič z roku 1964 (https://www.youtube.com/watch?t=1419&v=Z_0kPnNwYdI). O hlavním hrdinovi se dozvíme, že pochází z prosté havířské rodiny a vychoval ho pracovní kolektiv. Neustále myslí na prostý lid atd. Rozdíly ale jsou také.

O Chruščovovi je to černobílé, o Putinovi v barvě. Nikita mluví jako nepříliš gramotný muž, Vladimir má pěknou výslovnost i volbu slov. Bolševici měli nevkusné oblečení, kádroví kágébáci nosí kvádra a nepostrádají vnější kultivovanost, kterou se naučili za léta, co byli špióny na Západě. O Nikitovi je to dvakrát kratší než o Vladimirovi. Nikitu po tomto kultíku spolubojovníci svrhli, u Vladimira se nic takového, zdá se, nechystá.

Předseda ruské Dumy Sergej Naryškin se čerstvě vyznal, že jeho vzorem je Miloš Zeman s myšlenkou, že EU má vstoupit do Ruska. Mohli bychom poskytnout další inspiraci. Putin ještě režisérce filmu o sobě nedal státní vyznamenání.