Článek
Odsoudit totalitní režimy je správné. Vždy a všude. Bez ohledu na ideologii, kterou zastávají. Z tohoto pohledu nelze mít žádné výhrady k zákonu zakazujícímu propagaci nacismu i komunismu, který ukrajinský parlament přijal minulý týden.
Načasování však z pohledu reálpolitiky není nejšťastnější. Příměří domluvené v únoru v Minsku je každodenně porušováno z obou stran a podobný krok může zneklidnit nejen separatisty, ale i obyvatele Donbasu, kteří budou mít pocit, že je jim zase upírána součást jejich minulosti a přepisuje se historie.
Nelze se jim divit – kromě zákazu propagace totalitních režimů ukrajinský parlament také rozhodl, že se termín velká vlastenecká válka nahradí na západě běžným druhá světová válka a její konec se bude slavit 8. května.
Svátek 9. května sice zůstane zachován jako Den vítězství nad nacismem, ovšem slavit se má bez vlajek se symboly kladiva, srpu a pěticípé hvězdy, jak vyvodil ze zákona šéf ukrajinského institutu národní paměti Volodymyr Vijatrovyč: „Během připomínek obětí druhé světové války je nezbytné zakázat použití sovětských symbolů.“
Bude to asi jediný případ oslav osvobození, kdy nebudou moci vlát prapory osvoboditelů. Z Ukrajiny, která tehdy byla součástí SSSR, vyhnala vojáky wehrmachtu Rudá armáda, ve které bojovalo pod rudými prapory mnoho Ukrajinců. Pravda, místní separatisté z toho velkou radost neměli. Nesplnil se jejich sen o samostatnosti Ukrajiny a čelili pronásledování, protože se jich část přiklonila k Hitlerovi a zapojila se do etnických čistek, při nichž vyvraždila tisíce Poláků, ale také volyňských Čechů.
Pro ně ale zákon zakazující propagaci totalitních režimů neplatí. Poslanci totiž současně přijali další normu, která uděluje status bojovníků za nezávislost všem, kdo o ni usilovali mezi lety 1917 až 1991, tedy i příslušníkům Banderovy Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády.
Prezident Porošenko tak ukázal, že nemíní hledat složitou cestu k celonárodnímu smíření, ale dál sází na ukrajinský nacionalismus kvetoucí na západě země. Po přijetí nových podmínek pro speciální status povstaleckých oblastí, který je podmíněn uspořádáním nových voleb, je to další čin, který mu velkou důvěru před očima obyvatel Donbasu nedodá. Spíše pokvetou fámy, jaký bude další krok Kyjeva.
Ale zapomenout nelze ani na ekonomickou stránku věci. Důsledné odstranění komunistických symbolů není zadarmo. Nejde jen o stovky pomníků rozesetých nejen na východě, ale i v centrální části Ukrajiny. Komunistické symboly jsou i na průčelí budov, odkud by měly do půl roku zmizet.
Také přejmenování ulic a obcí si vyžádá značné prostředky, obyvatelům se budou muset měnit dokumenty, a to vše v době, kdy se rating země propadá do spekulativního pásma, takže si ukrajinské dluhopisy nemohou kupovat některé instituce.
Ukrajina se pohybuje na hranici bankrotu, hledá prostředky, kde to jen jde, a pokouší se dojednat odpuštění části dluhu nebo alespoň odklad splátek. Značnou část obyvatel rozhodně víc trápí oslabování hřivny a extrémní inflace než komunistické symboly.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Rozhodnost v likvidaci symbolů totalitních režimů nemůže zakrýt slabost kyjevského režimu, který od 9. dubna také začal s cenzurou ruských televizních pořadů, aby zabránil šíření ruské propagandy v zemi na základě zákona „o ochraně informačního prostoru”, což je bohužel dobrá zpráva pouze pro Moskvu. Jen slabý režim se bojí, že jeho občané podlehnou nepřátelské propagandě.