Očima Saši Mitrofanova: Jak pochopit schizofrenii z jediné knížky

Premiér Bohuslav Sobotka v neděli z obrazovky Primy řekl: „Já mám pocit, že pan prezident se stává více konzervativním v těch posledních měsících a letech. Myslím si, že v době volební kampaně se přece jenom profiloval více levicově, více progresivně.“

Dodal, že prezident dnes vyjadřuje řadu názorů, které nejsou sociálnědemokratické. Sobotka se tomu určitě nediví. Málokdo zná Zemana tak dobře jako premiér, který se léta pohybuje ve špičkách ČSSD i celostátní politiky. Ale kdokoli další by si mohl případné překvapení ušetřit, kdyby sáhl po útlé knížce, kterou Sobotka jistě zná také. Pokud ne, může si ji nechat donést od svých poradců.

Má název Naše posttotalitní krize a její možná východiska, vyšla v roce 1991, napsal ji Miloš Zeman. Obsahuje autorovo krédo: „Sám se za levicového autora nepovažuji, kdybych byl v Německu, volil bych určitě FDP.“ Jenže strana typu FDP u nás nikdy neuspěla a pravici tehdy obsadil Klaus. Mocenské nástupiště se nabízelo pouze v ČSSD.

Sobotka se pozastavil nad jevem, kdy se především v zahraniční politice postoje vlády a prezidenta rozcházejí. Premiér musí znít pozitivně, takže: „My jsme v jedné oblasti schizofrenii odstranili, pan prezident podporuje naše aktivní členství v Evropské unii, podporuje přijetí eura.“ Nemůže ale zakrýt to, co vidí všichni, a proto: „Pan prezident v těch posledních týdnech a měsících se vyjadřuje hodně, řekněme, možná válečnicky.“

Kdyby premiér požádal poradce, aby mu donesli jistou moudrou knížku, a začetl se do ní, možná by našel klíč k prezidentovu chování. Toto je pěkná pasáž: „Napadá mě, že základní jakobínské heslo v politice by se mohlo formulovat jako 'za svoje úspěchy si mohu sám, za neúspěchy mohou ti druzí'. Takto explicitně nebylo ovšem nikdy formulováno. Co jiného je však neustálé hledání vnitřního nepřítele, hlásání teorií o zostřujícím se třídním boji, vytváření mýtů obklíčených pevností?“

Tohle by se také mohlo tesat do kamene: „Populismus je mocensky účelové podlézání veřejnosti, preference krátkodobého před dlouhodobým, záliba ve snadno pochopitelných a nedomýšlených řešeních... Populisté předhazují lidu kacíře, aby utišili jeho nespokojenost.“

A nakonec vysvětlující rámec: „Vůdcovská, hierarchická struktura má jisté výhody, které jsou společné s výhodami diktatury oproti demokracii: rychlost reakce, snadnější prosazení vlastních záměrů, vysoký krátkodobý efekt.“ Knížka obsahuje mnoho dalších postřehů, z nichž zájemci pochopí kořeny dnešní schizofrenie, tedy z prezidentovy strany.

A nemuseli by pro ni premiérovi poradci chodit dvakrát. Už ji totiž donesli dříve. Je to Naše posttotalitní krize a její možná východiska.