Volby na Ukrajině skončily drtivým vítězstvím proevpropských stran. Bude zajímavé sledovat, kam se nyní posune argumentační arsenál těch, kdo prý z důvodů objektivity a obav o to, zda je Ukrajina skutečně demokratická,  straní v rusko-ukrajinském sporu Rusku.

Na první argumentační salvu už jim nabil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. O fašistech, kteří podle kremelské propagandy kontrolují ukrajinskou politiku už od pádu prezidenta Viktora Janukovyče, toho Lavrov moc  říct nemohl. Nacionalistická strana Svoboda, kterou bychom k „fašistům“ mohli snad přiřadit, skončila totiž se zhruba 6 procenty hlasů daleko za vítěznými proevpropskými stranami –  Lidovou frontou premiéra Arsenije Jaceňuka a Blokem prezidenta Petra Porošenka.

Lavrovovi  nezbylo než ohodnotit ukrajinské volby jako víceméně legitimní. Postěžoval si ale na údajný nátlak na proruskou opozici. Oko nezůstane suché, když takovéto hodnocení přijde od jednoho z nejvyšších představitelů Putinova režimu, který si s pomocí proruské „opozice“ ukrojil kus ukrajinského území a který žádný nátlak na vlastní domácí opozici vyvíjet nemusí, protože ji rozmetal, popřípadě pozavíral.

Když už ale Rusko tak rádo mluví o ukrajinských fašistech, je užitečné porovnat složení nového ukrajinského parlamentu s tím ruským. Nějakých šest procent pro ukrajinské „fašisty“ docela ostře kontrastuje s téměř dvanácti procenty, které v posledních parlamentních volbách obdržela Liberálně demokratická strana Vladimíra Žirinovského, proti níž jsou ukrajinští „fašisté“ učinění beránci. K tomu můžeme přidat 19 procent pro Ruskou komunistickou stranu pod vedením Gennadije Zjuganova, vedle něhož i Putin vypadá jako demokrat.

I když je ruský parlament jen Putinova atrapa, která podle potřeby tvrdí jeho muziku, přesto je to srovnání užitečné.

Ty, kdo fandí Rusku, asi toto srovnání moc neosloví, protože se zdá, že mnoho z nich podporuje v současném konfliktu Rusko nikoli proto, že ho považují za demokratické, ale proto, že odmítají západní demokracii a oslovuje je ruské autoritářství.

A pak, jak varuje čerstvá zpráva BIS, u nás působí  mohutná kolona ruských agentů i jimi zpracovaných tvůrců veřejného mínění. Ti z důvodů, které znají jen oni, demokratické výsledky voleb na Ukrajině také neocení. Takže si jistě v příštích dnech užijeme nejrůznějších pokusů význam ukrajinských voleb, kterými se Ukrajina jednoznačně přihlásila k nám –  zemím na západ od ní –  nějak zrelativizovat.