Článek
Z úst Andreje Babiše a jeho bývalých vysokých manažerů jsme se zatím za jejich krátkou pouť luhy a háji politiky na všech úrovních dozvěděli, že chtějí především šetřit a ohlídat veřejné zakázky. To se také může stát jejich Achillovou patou. Minulý týden prý omylem a poněkud nešťastně rozeslala sekretářka ministra financí všem členům vlády emailem seznam potenciálně podezřelých zakázek jednotlivých ministerstev současné vlády. Bohužel pro ANO však v jejich výčtu figurují hned čtyři ministerstva jím řízené. Ostatní koaliční partneři si připsali každý po jednom záznamu.
Zajímavé bude také sledovat případnou veřejnou zakázku na zvýšení IT kapacit, která dovolí paní Krnáčové plnit volební slib o zveřejňování na internetu. Tam by se měly objevit dokumenty, rozhodnutí, účty, telefonáty, případně i různé smsky psané či přijímané od politických oponentů. Jestliže ANO vstupovalo do politiky s tím, že je čisté jako lilie, právě aféry kolem hospodaření ministerstev mu mohou podlomit nohy a voličskou základnu.
Pokud se tak stane, odstředivé tendence na sebe nenechají dlouho čekat. Nesourodé uskupení trpí nedostatkem odborníků a není tedy divu, že již nyní začalo přitahovat politické kariéristy. Ve snaze se jim vyhnout, zaujalo Ano zajímavý přístup. Najalo si studenty, kteří kandidáty „normálně gůglovali“, jak prohlásil Andrej Babiš.
Kdo prohlásil nepřesnosti, toho vyhodili. To je vskutku originální přístup k výběru spolupracovníků, ale stěží zaručí jejich loajalitu, poctivost a odbornost. Je otázkou času, dvou tří let, než i ANO se politikou umaže a prostě to nezařídí. Stát ani města se jako soukromá firma řídit totiž nedají.
I přes programovou chudost však je ANO stále pro voliče velké lákadlo. Úspěch v komunálních volbách potvrdil vzrůstající nechuť voličů k tradičním politickým stranám. Kde se tedy stala chyba klasických politických stran? Poukazovat na skutečnost, že lidé bláhově stále více věří hnutí bez skutečného programu, že prostě zařídí, aby bylo líp, nestačí. Je na místě zamyslet se nad příčinami, proč je politická politika na ústupu, volební boj se proměnil v bezobsažná hesla a zda se tento vývoj dá zvrátit.
Prvním, kdo je na vině, jsou právě politické strany. Zahleděné do sebe a svého světa politiky zapomněly vysvětlit voličům, že nejrůznější aféry jsou sice politováníhodné, ale na druhou stranu je pozitivní jev, když se odhalí a vyšetří. Navíc své vnitrostranické spory jejich členové řeší zásadně veřejně, což jim na věrohodnosti také nepřidá. Svůj program voličům neumí jednoduše a srozumitelně podat. To Babiš a jeho kandidáti umí.
Mluví jazykem srozumitelným, jednoduchým, který pochopí každý. Žádné plány, kroky, čísla v jejich slovníku místo nemají. Svůj podíl mají také media, která přistoupila na hru zjednodušených informací, nejlépe v jedné větě. V neposlední řadě je to pak samotný problém zastupitelské demokracie, kdy se do čela instituce může dostat člověk, který postrádá jakoukoliv odbornost.
Babišův úspěch dráždí všechny tradiční strany. Bohuslav Sobotka varoval ANO před arogancí, kvůli které s ním ostatní nemusí chtít spolupracovat. TOP 09 vyzvala své voliče, aby podpořili v druhém kole senátních voleb demokratické strany proti ANO. Miroslav Kalousek jmenoval konkrétně ČSSD, která je sice prý ideový nepřítel, avšak má alespoň program.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Každodenní podíl na správě věcí veřejných ANO donutí stát se stranou více či méně politickou. Pokud se jí stane, ztratí část svých voličů, kteří hnutí volí jako nepolitické. Pokud se stranou nestane, hrozí, že bude bojovat proti všem stranám politickým, které se proti ANO spojí. S programem, který se dá shrnout: „S vygooglovanými kandidáty prostě zařídíme, aby bylo lépe.“ si dlouhodobě nevystačí a jeho budoucnost je nejistá.