Článek
Jana Hybášková, velvyslankyně Evropské unie v Iráku řekla, že o blížící se humanitární krizi Západ věděl několik let, ale nereagoval. Média o současném stavu v rozvráceném Iráku podle ní nedostatečně informovala, a tak byla malá politická objednávka k akci. Západní veřejnost, od počátku většinově proti irácké válce, nebyla nakloněna dalšímu vojenskému a finančnímu angažmá svých států.
Počátky krize jsou ale mnohem hlubší. Pamatuji si, že se v roce 2003, kdy se Spojené státy americké rozhodly svrhnout Saddámův režim, mluvilo o politické genialitě tehdejšího prezidenta Bushe a jeho poradců. Svým vpádem do země o velikosti Francie přiměl americký prezident i ty, kteří s ním nesouhlasili, aby ho podporovali. Odborné veřejnosti bylo zřejmé, že jakmile do země jednou vstoupil, musí svou misi dokončit. Jinak hrozily scénáře, které byly jeden horší než druhý. Buď si oslabený Irák rozkrájejí okolní státy, stane se základnou pro výcvik teroristů nebo se propadne do občanské války. Uskutečnily se dvě ze tří výše zmíněných hrozeb. Irák se stal základnou pro operace nejrůznějších sektářů a jejich bojůvek. Utiskovaní sunnité se stali společností připravenou pro radikalizaci a v zemi vypukla faktická občanská válka. Okolní země si Irák sice nerozdělily, ale co není, může být.
Obama slíbil odchod amerických vojsk, což se také v roce 2012 stalo. Jejich pobyt neprodloužil Irácký parlament, který odmítl schválit dohodu o pobytu vojsk SOFA a tak se Američané opravdu v prosinci před dvěma lety stáhli. Zanechali však za sebou rozvrácenou zemi trpící sektářským násilím zhoršovaným útlakem sunnitů ze strany většinových šíitů. To vše ve všeobecné atmosféře strachu. Všudypřítomné nebezpečí atentátů bylo dále eskalována vládou bezpráví a neutěšenou ekonomickou situací.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
V takovém prostředí je jen otázkou času, kdy se chopí příležitosti radikální bojůvky. Je tedy jedno, zda je to Islámský stát nebo někdo jiný s odlišným jménem. Chyba spočívá ve skutečnosti, že Spojené státy a jejich spojenci dokázali vyhrát válku, ale ne mír. Nálety tuto chybu nevyřeší a Islámský stát maximálně pozdrží. Jediné řešení je kombinace leteckých úderů s pozemní akcí. Tentokrát jsou ale na řadě regionální mocnosti. Případný úspěch boje proti Islámskému státu bude mít dosah pouze krátkodobý a vyřeší nynější faktickou hrozbu. V hledisku dlouhodobém se v první řadě musí stabilizovat Irák vládou národní koalice, snahou vytvořit alespoň zárodek občanské společnosti a rozsáhlou ekonomickou pomocí. Kdo Irák rozbil, má zodpovědnost za jeho obnovu.