Článek
Nutno konstatovat, že to byl velmi málo ambiciózní cíl a vyjadřoval spíše Sobotkovu obavu o účast. Ta však nakonec byla více než dvojnásobná, což lze považovat za rozhodně důstojnější výsledek než oněch 25 procent.
Většina komentářů se věnovala výsledkům hlasování o jednotlivých předložených návrzích. To je samozřejmě zásadní výstup, tedy alespoň za předpokladu, že jednotlivé návrhy budou následně skutečně zakomponovány do stranických stanov či předloženy jako legislativní iniciativa. A to je samozřejmě věc druhá.
Nejzásadnější se zpočátku zdála otázka první, týkající se podílu členů na sestavování kandidátních listin v primárních volbách. V mezidobí však svůj význam (a zdůvodnění) získala otázka druhá týkající se zastoupení mužů a žen na kandidátních listinách.
Od momentu, kdy bylo referendum spuštěno, až do vyhlášení jeho výsledků se totiž na veřejnost dostaly informace o připravovaném návrhu zákonného zakotvení rovnosti mužů a žen na kandidátních listinách. Zde to ale vypadá, že si ČSSD tímto referendovým rozhodnutím zpětně legitimizuje otevření tohoto tématu na úrovni zákonodárného procesu.
Člověk by totiž očekával opačný postup, tedy že to nejprve bude mít strana ve svých stanovách a procedurách a posléze se to – po své vnitrostranické zkušenosti – pokusí prosadit celoplošně. ČSSD ale v této otázce nejprve přišla s celoplošným návrhem a až poté (tedy opět pokud to na příštím sjezdu projde) jej plánuje zakomponovat do svých stanov.
Otázka třetí týkající se omezení kumulace funkcí, je očividně, byť to patrně nikdo z předsednictva nahlas nepřipustí, stále ještě dozvukem loňského povolebního konfliktu uvnitř ČSSD mezi Bohuslavem Sobotkou a Michalem Haškem, který byl v tu dobu jak hejtmanem, tak poslancem.
Problematika kumulace funkcí na různých úrovních (centrální, krajská, komunální) je přitom v českém politickém prostředí přítomna dlouhodobě a i ČSSD se týká již nějaký ten pátek. I zde ale nakonec bude záležet na tom, zda se podaří ČSSD návrh na omezení kumulace placených veřejných funkcí prosadit.
Stranické referendum totiž orgány ČSSD zavázalo pouze k navržení zákona. Prosazení takového zákona bude těžké i v samotných řadách ČSSD. Nemluvě o tom, že k tomu bude zapotřebí třípětinová ústavní většina všech poslanců a rovněž přítomných senátorů, protože minimálně výčet funkcí neslučitelných s mandátem poslance a senátora je součástí Ústavy.
Tolik k věcné stránce referenda. Referendum obecně – a to nejen na stranické úrovni – však nemusí být vždy jen odrazem toho, co si členská či voličská základna přeje v programové a věcné rovině. Může se stát i nástrojem protestu proti iniciátorům či obhájcům daných věcných témat.
I z věcného hlediska kvalitní návrhy tedy nemusí vždy projít, stane-li se příslušné referendum o nich spíše hlasováním o vyslovení důvěry či nedůvěry vůči jeho iniciátorům.
Stávající vedení ČSSD a zejména předseda strany Bohuslav Sobotka mohou považovat proběhlé referendum – alespoň prozatím – nejenom za relativně úspěšné z věcného hlediska (tedy opět pokud se podaří všechny návrhy dotáhnout do finální podoby), ale i z hlediska legitimizačního.
Petr Just
Je český politolog a vysokoškolský učitel. Působí jako vedoucí katedry politologie a humanitních studií Metropolitní univerzity v Praze. Pět let na této škole působil i jako prorektor pro studijní záležitosti.
Přednáší i na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity.
Přesto by však mělo být sociálně demokratické vedení na pozoru, protože referendum se může proměnit v dvousečnou zbraň. A zejména v ČSSD, která si z minulosti nese několik zkušeností s dramatickými vnitrostranickými otřesy, se může stát nebezpečným a zneužitelným nástrojem vnitrostranického boje.