Článek
"Několik vystavených sklípkanů jsme získali během naší loňské expedice do Kostariky a zatím to vypadá, že by se v některých případech mohlo jednat o zcela nové, dosud nepopsané druhy," podotkl zoolog.
Ten se může pochlubit tím, že třetina představených pavouků pochází z jeho soukromé sbírky. "Mám asi devadesát nebo sto druhů, ale na počet kusů se mě neptejte. Nevím. Je jich moc. A jestli jim dávám domácí jména? Ani náhodou. Tolik jich v kalendáři ani není," prohlásil s úsměvem chovatel, který nedá na sklípkany dopustit.
I když, jak přiznal, dříve měl k pavoukům poněkud divný vztah. "V dětství bych je do ruky nevzal. Teď je to něco jiného. Vím, který kouše, a který ne. A když zaútočí? No, kousnutí je bolestivé, ale to je všechno. Jedovatí jsou, ostatně jako všichni pavouci, nikoliv však nebezpeční.
"Někteří osminozí mazlíčci se dožívají až dvaceti let a podle Honsy jsou optimálních chovatelským objektem. "Nepotřebují velký prostor, spíše naopak, jejich pozorování je velmi zajímavé a nemusí se často krmit," připomněl. Jídelníček se liší podle velikosti: malé druhy si vystačí s cvrčky a červy, velké dokáží spořádat myš. "Tam jim pak ale vydrží třeba na měsíc," dodal Honsa.
Výstava skončí za měsíc, minimálně jeden ze sklípkanů by ale měl v budoucnu zabydlet připravenou dutinu, kde by si ho i nadále mohli prohlížet návštěvníci. "Před lidmi bude chráněný síťkou, nechci, aby dopadl jako jeho předchůdci," dodal zoolog s poukazem na smutný osud dvou jiných dříve vystavených sklípkanů, ke kterým měli zvědavci volný přístup: jednoho někdo ukradl a druhého kdosi, údajně jakýsi Němec, probodl špejlí, když se přesvědčoval, zda je skutečně živý.