Článek
Malé, kriticky ohrožené želvy vypadají, jako by se neustále usmívaly.
„Naši bataguři snad mají proč, ti tady mají dobré bydlo zajištěné; kdyby šlo o povědomí celého druhu, tak by se asi usmívat neměli,“ říká kurátor plazů Petr Velenský a vysvětluje, proč mají bataguři tlamu tvarovanou do neustálého úsměvu.
„Je to kombinace dvou faktorů. Jednak býložravosti; jsou schopni kousat velice tuhé listy, takže mají mohutné čelisti. A mají také nahoru namířený čenich, protože v dospělosti velmi málo vylézají na souš a často je jen ve skrytu velmi nenápadně nadechují tím, že vystrčí nozdru,“ uvádí Velenský.
Tento živočich má po většině roku nevýraznou šedou barvu. Ale v období rozmnožování dochází u samce k unikátnímu zbarvení. Hlava a horní část krku se jim vybarví do sytě černé a ostatní masité části těla do karmínově červené barvy.
„Jsou to takoví chameleoni mezi želvami, ale nedělají to na přímý popud, ale vlivem hormonů k rozmnožování,“ přibližuje zvláštnost batagurů kurátor.
V dospělosti dorůstají délky až šedesáti centimetrů a jejich diskovitý tvar jim umožňuje brilantní pohyb ve vodě i na velké vzdálenosti.
FOTO: Pražská zoo představila mláďata kriticky ohroženého druhu želvy
„Mají poměrně velký akční rádius. Pohybují se mezi brakickým ústím řek. Zaplavou dokonce i do moře, ale pak táhnou do horních toků řek, kde se rozmnožují,“ popisuje Velenský migraci a další unikátní rys, který s sebou nese nejen adaptační změnu, ale i riziko nebezpečí.
V Bangladéši a Indii se nyní nachází kolem třiceti dospělých batagurů bengálských.
Jejich odchovy měly sloužit k vypouštění samců do přírody, ale kvůli způsobu jejich migrace se ukázalo, že ani v národních parcích není možné odchovaná zvířata vypouštět do přírody.
Mají totiž tendence vyplouvat z chráněných území do běžného rybářského provozu.
V minulosti obývaly želvy Bangladéš, Indii a Barmu.
Želvám mizí životní prostor
Problém, který výrazně přispívá ke kritickému ohrožení batagura bengálského, je znečištění jeho přirozeného životního prostředí a úbytek vhodných pláží, kde by mohly samice klást vejce.
„Želvy jsou velmi citlivé na kvalitu vody a voda v ústí velkých řek je na hraně obyvatelnosti pro každého živočicha. Zejména pro dlouho žijícího býložravce, který filtruje metabolické nánosy z rostlin a může v sobě ukládat škodlivé látky. Myslím si, že tohle je ten nejnebezpečnější faktor jejich úbytku,“ říká Velenský.
„A pak jsou tady další rizika jako zaplétání do sítí nebo úrazy související s rybářskými čluny,“ doplňuje.
Ostravské zoo se podařil unikátní odchov želvy chrámové
Ekosystém nížinných toků v Asii je jeden z nejpostiženějších na zemi.
„Je to velmi těžké z hlediska ochrany. Ochránit takového živočicha před přímým lovem, to uděláte restrikcí. Vyčistit zasažený ekosystém ale zejména v místech, která patří k nejobydlenějším na zemi, je velmi těžké,“ soudí Velenský.
Druh batagura bengálského bude nyní záviset na péči člověka. Ve vzdálenější budoucnosti bude nutné najít jeho místo v přírodě a ošetřit ho tak, aby populace tohoto unikátního živočicha vůbec přežila.