Hlavní obsah

Squatter žije sám ve 150 let starém hotelu. Chtěl by tam ubytovat Ukrajince

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Žít zcela sám v obrovském hotelu s téměř 150letou historií se nepoštěstí každému. Tomovi z Velké Británie však ano. Má to ale háček – hotel Grosvenor v anglickém Bristolu, kde už šest týdnů pobývá, je v bídném stavu a Tomův pobyt je ilegální. Brit hotel přesto pomalu opravuje a věří, že by mohl posloužit ukrajinským uprchlíkům prchajícím před válkou.

Foto: Profimedia.cz

Tom našel útočiště v opuštěném hotelu Grosvenor v anglickém Bristolu.

Článek

Hotel Grosvenor byl postaven v roce 1875, a ačkoliv byl svého času jedním z nejvyhlášenějších v zemi, již dvě desetiletí chátrá. Nábytek uvnitř je prohnilý a stěny v pokojích a na chodbách zdobí graffiti.

Aktuálně však jednoho hosta má. Je jím britský squatter Tom z anglického hrabství Hertfordshire, který v hotelu našel útočiště poté, co dokončil odvykací léčbu a neuspěl s nalezením oficiální podpory na bydlení.

„Dole u hotelu jsem našel magnetickou kartu, a když jsem ji použil, dveře se otevřely,” vysvětlil serveru LADbible s tím, že ve skutečnosti však dveře dle jeho názoru neotevřela karta, ale zkrátka bylo odemčeno.

„Jde vidět, že to kdysi býval prvotřídní hotel,” směje se Tom, jenž se každý den kochá úžasným výhledem na město a hotelové pokoje dává postupně jeden po druhém do pořádku. Kromě vyklizení harampádí už stihl například vymalovat některé stěny.

Chce ubytovat ukrajinské uprchlíky

Brit rovněž věří, že by hotel mohl posloužit ukrajinským uprchlíkům, kteří po ruské invazi ve velkém prchají ze země. „Možná by tento hotel mohl být odpovědí na některé krátkodobé problémy,” sdělil.

Spíše se však zdá, že Tom bude posledním hostem v historii hotelu Grosvenor, neboť městská rada v Bristolu jej plánuje odkoupit a pozemek, na kterém se nachází, použít k jiným účelům.

„Často přemítám nad lidmi tam venku, kteří neustále s něčím závodí. Sedím tady, medituju a zároveň mám neustále co dělat, protože je zde hodně práce,” svěřil se Tom.

Zda úsilí, které každodenně vynakládá k přerodu hotelu, k něčemu reálně přispěje, je však otázkou.

Reklama

Výběr článků

Načítám