Článek
Popis bájného ptáka, o kterém Maorové mluvili jako o obřím černobílém predátorovi s červeným hřebenem a žlutozeleně zabarvenými konci křídel poměrně přesně odpovídá tomu, jak je popisován tzv. orel Haastův (Harpagornis moorei). Jeho pozůstatky objevil v sedmdesátých letech 19. století v bažinaté oblasti Nového Zélandu Sir Julius von Haast.
Vědci si nyní dali dvě a dvě dohromady a přišli s hypotézou, že by mohl být obří pták, o kterém mluví Maorové dodnes s respektem, týmž dravcem, který byl vyhuben před 500 lety a jehož pozůstatky nalezl Julius von Haast. Informoval o tom Daily Telegraph s odkazem na deník Independent.
Mrchožrouti? Ani omylem
Vědci měli nejdříve za to, že byl obří pták jen mrchožrout. Svůj názor však byli nuceni změnit poté, co si znovu důkladně prohlédli kostru ptáka pomocí moderních technologií na University of New South Wales v Austrálii.
Nejnovější výzkum ukázal, že měl pták tak silnou pánev, že dokázal zvíře zasáhnout v rychlosti 80 km/h, aniž by se sám zranil. S rozpětím křídel tři metry, hmotností až 18 kilogramů (což je dvojnásobek velikosti největšího žijícího orla dnešní doby) a drápy velikosti a ostrosti tygřích byli tito ptáci obrovským nebezpečím i pro lidi.
Dítě mohli odnést jednoduše
"Rozhodně byl schopný snést se dolů k zemi a odnést si dítě. Byla to doslova zabijácká mašina. Měli tu schopnost nejen udeřit drápy, ale zároveň je stisknout tak, že projely pevnými místy jako je páteř či pánev. Se svou obětí, která byla po tomto útoku v obrovských bolestech, pak bez potíží odletěli," uvedl zoolog Paul Scofield z australského Canterbury Museum, který se na výzkumu podílí.
"Hlavní potravou těchto ptáků byli však nelétaví ptáci moa, kteří vážili až 250 kilogramů a měřili až 3,6 metru. Proti agresivním predátorům však byli bezmocní. S vyhubením ptáka moa, za kterým stojí lidé, byl spuštěn masivní pokles populace orla Haastova, který vyústil až v jeho úplné vyhubení," dodal Scofield.