Článek
Rozměrově se planeta blíží chladnému plynnému obru Jupiteru a svou mateřskou hvězdu, jež je centrálním objektem trojhvězdy, oběhne jednou za tři a půl pozemského dne, tedy úžasně rychle. Je přitom mimořádně blízko, jen ve dvacetině vzdálenosti, v níž Země obíhá Slunce, a proto je také nesmírně žhavá.
"Podle všeho tam nemůže být, ale ona tam je," uvedl německý astronom Artie Hatzes z Durynské observatoře k existenci planety v soustavě trojhvězdy, označované HD 188753, jež leží v souhvězdí Labutě (Cygnus) asi 149 světelných let od Země.
Nemožný scénář
Podle známých zákonů astrofyziky ale těsné sousedství hvězd umožňuje vznik a existenci jen malých planet. Oběžnice obřích rozměrů vznikají ze zmrzlého materiálu na vnějším okraji protoplanetárního disku kolem mladých hvězd v tzv. ledové linii, tedy tam, kde v naší sluneční soustavě obíhá Jupiter a další obři. V těsné blízkosti mateřské hvězdy takový materiál není.
Podobných velkých chladných planet na blízkých oběžných drahách již astronomové znají několik. Ve všech případech je toto porušení pravidla ale vysvětlitelné planetární migrací. Plynný obr se zrodil na ledové čáře, tam, kde měl, teprve poté jej nějaké síly přiměly změnit oběžnou dráhu. U záhadné planety v souhvězdí Labutě však takový scénář nebyl možný. V pásu ledové linie obíhají další dvě slunce trojhvězdy HD 188753. Ve společné dráze se dvěma žhavými tělesy žádná planeta vzniknout nemůže.
"Musí to být úžasné, pozorovat východ tří sluncí, opravdu nadzemský zážitek," poznamenal ke kresbě malíře amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) objevitel záhadné planety Maciej Konacki z Kalifornského technického institutu v Berkeley.