Článek
Obrovské množství nedopalků, které neukáznění kuřáci odhazují po celém světě, znepokojovalo dva průmyslové designéry z Amsterdamu Rubena van der Vleutena a Boba Spikmana natolik, že se rozhodli něco s tím konečně udělat.
Nejprve oba Nizozemci přemýšleli o využití robotů, které by takzvané špačky na ulicích vysávaly. Celý nápad ale ztroskotal hned v počátku, kdy se ukázalo, že naleznout praktické a technologicky nenáročné řešení je v takovém případě zcela nemožné. Van der Vleuten a Spikman tedy upřeli pozornost jiným směrem - na oblohu.
Nejprve oba muži uvažovali o holubech, v každém městě je těchto ptáků víc než dost. Tady však překážkou byla holubí inteligence, která je snad ještě menší než u robotických vysavačů. Vytrénovat obyčejné pouliční holubi je zkrátka nemožné. Oba designéři se tedy zaměřili na jiné ptáky, kteří se na přítomnost lidí dokázali velice dobře adaptovat.
Vránu by mělo jít vycvičit ve čtyřech jednoduchých krocích.
Vrány a všeobecně ptáci z čeledi Corvus (krkavci, havrani či straky) jsou považováni za jeden z nejchytřejších živočišných druhů. Encefalizační kvocient (udává vztah skutečné velikosti mozku živočicha k velikosti mozku, která by se dala vzhledem k jejich velikosti očekávat), který biologům slouží jako pomocný ukazatel inteligence živočišných druhů, vrány řadí někam na úroveň šimpanzů.
V mnohých testech už vrány dokázaly, že jsou schopny se samostatně učit a řešit poměrně složité hádanky. Na konci každé z nich byla samozřejmě zasloužená chutná odměna. A právě tohoto principu chtějí van der Vleuten a Spikman využít při sbírání nedopalků. Inspirací jim byl projekt muže jménem Joshua Klein, který navrhl jednoduchou a efektivní budku pro výcvik vran či krkavců s názvem Crow Box.
Ruben van der Vleuten pracuje na prototypu popelníku, který vrány odměňuje pamlskem.
Princip je jednoduchý: vrána hodí do krabice předmět a vypadne jí za odměnu jídlo. „Jediné, co musíš udělat, je donutit vrány, aby si nedopalky asociovali s jídlem,“ sdělil serveru TNW Ruben van der Vleuten. Aby toho dosáhli, plánují vrány učit pomocí čtyř kroků odzkoušených Joshuou Kleinem.
Stačí „pouze” čtyři jednoduché kroky
V prvním kroku je potřeba vráně ukázat speciálně zkonstruovaný „popelník“ se zásobníkem jídla, odměnu a nedopalek. To pomůže vráně si všechny věci spojit dohromady. Ve druhém kroku se jídlo odebere. Ze stroje vypadne pouze tehdy, když k němu přilétne vrána. Tím se pták naučí, že stroj vydává jídlo.
Krok třetí je nejdůležitější. Během něj už žádné jídlo nevypadává automaticky a u stroje je pouze nedopalek. Vrána zvyklá na jídlo začne klovat okolo stroje a nakonec náhodou nedopalek shodí do popelníku. Jídlo vypadne a vrána tak pochopí, jak stroj funguje.
Ve čtvrtém kroku pak už zbývá jen poházet několik nedopalků okolo stroje. Vrána je začne vyhledávat a směňovat za pamlsky. V tu chvíli už bude připravena hledat nedopalky kdekoliv a pravidelně bude přilétat k popelníkům, kde je bude vyměňovat za jídlo.
Na otázku, zda nedopalky plné toxinů nebudou mít na vrány negativní vliv, odpovídá nizozemská dvojice jednoduše. „Krátký kontakt s nedopalkem by měl mít jenom minimální vliv. Pochopitelně potřebujeme ještě rozsáhlý výzkum a jestli se ukáže, že je to pro vrány škodlivé, pustíme se jiným směrem,“ říká dvojice designerů.
Nizozemskou dvojici čeká ještě mnoho počítání a pokusů.
Ač se tento nápad zdá jakkoliv bláznivý, podle profesora Johna Marzluffa z univerzity v Seattlu a předního odborníka na krkavce to provést lze. „Jsem si jistý, že vrány se to naučit dokážou,“ řekl TNW Marzluff s tím, že je známo mnoho případů, kdy vrány samy od sebe kradly cigaretové špačky.
Problémy etického rázu
Větší problém spatřuje profesor v etické rovině celého projektu. „Měly by za nás vrány dělat špinavou práci? Já říkám, že ne,“ tvrdí Marzluff s tím, že vrány mají svůj vlastní fascinující svět, který bychom měli obdivovat a neměli bychom ho takto razantním způsobem ovlivňovat.
„Spíš by bylo lepší, kdybychom vymysleli cigaretové filtry, které se v přírodě dobře rozkládají a nebo ještě lepší by bylo, kdybychom naučili kouřící jedince našeho vlastního druhu, aby po sobě uklízeli,“ dodal profesor.
Nizozemští designéři se však svého projektu nevzdávají. V současnosti vyrábějí prototyp zařízení, který by dokázal vydávat přiměřený počet potravy za nedopalek a čeká je série testů, kterými chtějí zjistit, jak těžké bude učit divoké vrány. Za svou snahu však už zvítězili v soutěži o nejlepší inovaci Dutch Accenture Innovation Awards. Když už nic jiného, tvůrci totiž doufají, že jejich úsilí otevře diskuzi o problému, který nedopalky bezesporu představují.
Schopnost vran řešit složité hádanky je téměř neuvěřitelná.
Ročně totiž lidstvo vykouří odhadem na šest biliónů cigaret a z toho dvě třetiny nedopalků skončí na zemi. K dispozici není oblíbený popularizační přepočet na množství Fábií, které by bylo možné nedopalky zaplnit, server Oddity Central nabízí alespoň přepočet na olympijské plavecké bazény. Počet ročně vyhozených nedopalků by jich naplnil dva a půl miliónu.
Pokud jste kuřák a během blížící se zimy uslyšíte naléhavé zakrákání, nezapomeňte odhodit nedopalek tam, kam patří, aby to za vás příště nemuseli dělat jedni z nejinteligentnějších živočichů na této planetě.