Článek
Dvouhlavost neboli polycefalie je v přírodě vzácná ale nikoliv neobvyklá. Narozená zvířata mají téměř nulovou šanci na přežití a v zajetí chovaná zvířata se nedožívají více než čtyř let. Exemplář želvy žlutohnědé v ženevském muzeu je tak opravdovou raritou.
Pracovníci muzea se o zvíře náležitě starají. Želvě každý den dopřejí koupel a osvěcují jí speciálním UV světlem, aby její krunýř byl neustále dost pevný.
Dvouhlavá želva se těší obrovskému zájmu návštěvníků muzea.
Obě hlavy jsou plně funkční a mají každá svou vlastní osobnost. Jedna z nich je dominantnější, druhá pak tišší a poddajnější. Každého pak ohromí pohled na situaci, kdy dominantnější hlava krade listy salátu té submisivnější.
Jméno Janus dostala želva po římském bohu dveří, vchodů, začátků a konců, který je zobrazován jako bůh se dvěma tvářemi.
Jedna z hlav je dominantní, druhá submisivní. Agentury už ale neuvedly, která je která.
V Česku se dvouhlavá želva narodila před dvěma lety moravskému chovateli Zbyňkovi Pokornému. [celá zpráva]