Článek
Někdy ztrácím víru. Zrovna včera, když jsem viděl, jak báječně si Vladimír Špidla porozuměl s robotem. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem ho viděl smát se a chovat uvolněně. Musím přiznat, že dlouho jsem se domníval, že Špidlova zakaboněnost má kořeny v nějakém traumatu z dětství (ztracená skleněnka, únos mimozemšťany, zlá macecha se zálibou v lesních plodech). Nicméně před časem mě kolega Fuka přivedl na vše objasňující teorii, k níž se dají po chvilce pátrání sehnat i na první velmi pohled přesvědčivé důkazy:
Pokusil jsem se zvětšit podivnou skvrnu na pravé straně Špidlovy lebky a výsledek mě nejdřív poněkud vyděsil...
... ale pak jsem si všiml, že jsem si do skeneru omylem kydnul trochu jogurtu a že výsledek tedy před soudem neobstojí. Nicméně podezření, že náš stát vede robot, nezmizelo.
Když jsem včera viděl oba potřásat si rukama v Hrzánském paláci, všiml jsem si mnoha podobností - od chůze se svěšenými rameny a předsunutýma nohama...
... přes monotónní řečovou manýru (taky jste zaregistrovali později v Událostech, komentářích, jak Asimo uhýbal před konkrétními odpověďmi úplně stejně jako Špidla při dotazech na dálnici D47? A hlavně ty záblesky porozumění, které si oba přítomní vyměňovali. Byla to data?
To by například vysvětlilo Špidlův nedostatek nenaprogramovatelného smyslu pro humor! A zároveň by to nabízelo řešení - stačilo by být při vysvětlování dostatečně pregnantní. Například vysvětlit, že v předchozím textu nefunguje Špidla jako Špidla-reálná osobnost ale jako jako Špidla-znak, který vysílám k adresátům jako metaforu jeho mediálního nedostatku emocí a prostřednictví antonomasie ji zobecňuji na upozornění, že čeští politici jsou po odchodu Miloše Zemana pěkně studený čumáci? Nebo použít řeč čísel a vysvětlit, že si stejně víc než polovinu z mého honoráře vezme sám, aby mohl stavět pěkné rovné dálnice v ošklivě zelených a asymetricky vlnitých kopcích plných nevypočitatelných ježků? Třeba by to fungovalo líp.
Nicméně existují i silné argumenty proti robotičnosti Vladimíra Špidly. Jenže pak jsem si připomněl jedno Špidlovo vyjádření na adresu serveru Kompost.cz, o němž poněkud krypticky prohlásil, že za ním jsou "milióny mrtvých". Vyjadřoval se tehdy k našemu projektu SS-Mann.cz a zjevně tím chtěl říci něco úplně jiného. Takové chyby roboti nedělají. A pokud mě mé až encyklopedické znalosti světové robotiky neklamou, roboti jen zcela vyjímečně nosí ponožky do sandálů. V jednom z prvních náčrtů Turingova testu, sloužícího k rozpoznávání lidské a umělé inteligence, byly ponožky v sandálech jedním z klíčových argumentů - až pak je nahradil smysl pro humor. A jak si sami můžete ověřit na stránce britského odborníka, zabývajícího se společným výskytem ponožek a sandálů (www.sandalandsoxer.co.uk), je Vladimír Špidla v tomto oboru současnou světovou jedničkou a držitel titulu Soxer of the Week!
Při pohledu na tu fotku mě napadá, že za těmi sandály asi taky budou milióny mrtvých...
MUFÍME SI POMÁHAT
S těmi milióny mrtvých za serverem Kompost to doktor Špidla poněkud přehnal. Mrtvý jsem ze zakladatelů Kompostu tak maximálně já a to proto, že mám za sebou vyčerpávající přípravu "premiéry" dokumentu o hledání Mufa - už od včerejška se třikrát denně hraje v pražském kině Evald (Novinky informovaly) a máte čas až do příští středy. Upřímně řečeno - zařekl jsem se už o Cause Muf na Baldachýnu psát nebudu, protože ji to provětrávám posledních šest týdnů víceméně neustále. Jenže nedá se nic dělat - v Baldachýnech popisuju to, co právě dělám. A mufím... musím říci, že mě hrozně potěšilo, kolik pomoci se mi dostává z nejnečekanějších míst. Na podporu Mufa se postavila celá řada internetových serverů (aktualizovaný seznam najdete zde), začaly se šířit reklamní bannery (pokud byste některý z nich chtěli použít, vložte je - prosím - na váš server, ty naše se už začaly trochu hroutit) a do diskusního fóra můžete i vy vkládat své ohlasy. Je to hezké.
Ještě pár hodin před tím jsem se nacházel v hlubinách zoufalství, neboť jsme při vypalování filmu zabředli do masy technických problémů, jejichž výsledkem byl unikátní "prokletý" DVD disk, schopný po vložení do mechaniky donutit počítač k restartu a stolní přehrávač ke koktání...
V hlubinách zoufalství se mimochodem poslední dobou ocitám nepříjemně často - tentokrát to ještě ušlo, ale minulý týden jsem kamarádovi pomohl vysadit třicet šest okenních křídel z devíti oken a pečlivě je očísloval mýdlem, aby se po natření snadno vrátila na ta pravá místa. Po návratu z restaurace jsme je našli pečlivě omytá. Když jsme volali "Proč?!", bylo nám řečeno, že se to tam nakonec nějak dá. Argumentovali jsme tím, že možností je "třicet šest faktoriál". "No vidíte!" zněla odpověď, "tak to máte za chviličku hotový."
Na tomto místě se sluší podotknout, že přítelova manželka zjevně není robot.
Po krátké konzultaci s kalkulačkou jsem k ní přikročil a snažil se jí šetrně sdělit, že "třicet šest faktoriál" je přesně 371993326789901217467999448150835200000000 možností (neboli 372000 sextilionů, v Americe však 372 duodecilionů - tvrdí Fuka) a že je na čase založit sektu a vštípit jejím členům, že až se dětem dětí dětí jejich dětí podaří konečně vsadit okna na místa, jež jim náleží, bude svět spasen. Na to odvětila, že matematice sice nerozumí, ale že jí kódovací systém písmen, v němž "V" znamená "vnější" a "V" "vnitřní" nepřišel výrazněji přínosný. Nicméně co je krásné na hlubinách zoufalství, že se z nich člověk zase dostane na mělčiny... zoufalství. Promítač kina Evald narychlo zakoupil DVD přehrávač, který zřejmě přehraje i ruční granát a diskusní fórum filmu Mufíme si pomáhat. A causu s okny jsem vyřešil tak, že jsem odjel pryč s výkřikem "V znamená vokno!".
Možná jsem robot já. Hezký den.
P. S. Mám vtip!
Co uvidí Špidla, když skočí padákem?
Dobře. Vážně jsem robot.