Článek
Knihu, vyšlou ve 14 tisících výtisků, napsala Nadine Trintignantová na objednávku vydavatelství Fayard, které ji kontaktovalo hned v den Mariiny smrti. Na sto padesáti stránkách popisuje autorka události tak, jak je sama zažila, a vykresluje portrét své dcery. Podle ředitele nakladatelství zachovává Trintignantová v celém díle důstojný tón, chce se prý jen podělit se svou pravdou, tedy "pravdou matky oběti". Nikde prý neuvádí Cantatovo jméno, vždy píše jen "původce smrti".
Vydělávají na smrti?
Advokát Olivier Metzner nicméně požádal soud, aby prodej knihy zastavil, protože porušuje princip presumpce neviny jeho mandanta. Soud má o žádosti rozhodnout zítra, nejpozději v pondělí.
Metzner také v listu Le Parisien obvinil rodinu Trintignantových, že chce drama své dcery zpeněžit. Zdůrazňuje, že v knize sice není jméno Cantat, ale je tam víc než 70krát uvedeno "původce smrti" či "vrah" a čtenář si může myslet, že jde právě o něj. Advokát připomíná, že jeho mandant za prvé ještě není odsouzen, za druhé není obviněn z vraždy, a žádá zákaz knihy nebo alespoň provedení oprav.
Nadine: chci ovlivňovat
Rodina Trintignantových ale nepřijímá verzi, že Cantat při žárlivé scéně Marii uhodil a ona nešťastně upadla.Tvrdí, že herečka byla obětí jeho brutality, kterou prokázal i ve svém manželství. To ale dosavadní vyšetřování neprokázalo.
Nadine dokonce v rozhovoru pro časopis Elle přiznala, že knihou chce ovlivnit proces s Cantatem, který se má konat v Litvě. Kdyby soud dospěl k přesvědčení, že šlo o vášeň, mohl by Cantata odsoudit maximálně na šest let vězení, kdyby ale šlo o vraždu, ve hře by bylo až patnáct let.