Článek
"V tomto kresleném příběhu kolem sebe usměrňuje světlo s pomocí silového pole," řekl Leonhardt agentuře Reuters. "Nejvíc se to blíží tomu, co budou technici pravděpodobně v budoucnu schopni uskutečnit," uvedl. Neviditelnost je v tomto pojetí optický klam, že určitý objekt či osoba nejsou na daném místě.
Leonhardt uvedl příklad vody vířící kolem kamene. Voda jej obtéká, víří kolem něj a teče dál, jako by jí předtím nic nestálo v cestě. "Jestliže nahradíte vodu světlem, neviděli byste, že tam něco je, protože světlo obtéká osobu nebo předmět. Světlo přicházející z pozadí byste vnímali, jako kdyby vepředu nic nebylo," vysvětluje vědec.
Ve studii zveřejněné v odborném časopise New Journal of Physics Leonhardt popsal fyzikální zákonitosti teoretických zařízení, která by mohla navozovat dojem neviditelnosti. "Neviditelná žena zakřivuje prostor kolem sebe, aby ohnula světlo. Tato zařízení by takový zakřivený prostor napodobila," poodhalil britský fyzik.
I když takové přístroje existují stále pouze v oblasti teorie, podle Leonhardta vědci vyvíjejí umělé materiály s neobvyklými vlastnostmi, které by bylo možné použít na zařízení pro neviditelnost. První přístroje založené na tomto principu ale nejspíš naleznou jiné uplatnění.
"Postupně vyvíjíme materiály směřující k tomu, že první zařízení budou pravděpodobně použity na ohýbání radarových vln nebo elektromagnetických vln používaných mobilními telefony," nastínil expert. Takové mechanismy by mohly sloužit jako ochrana elektronických zařízení před signály z mobilních telefonů.