Článek
Proč ses rozhodl nahrát album duetů?
Po dvaadvaceti letech na hudební scéně by měl člověk udělat něco, co by fanoušky překvapilo. Měl jsem nějaké duety hotové a řekl jsem si, že další dotočím.
Podle čeho sis vybíral partnery?
Podle toho, kdo je kamarád. Nebyl v tom žádný producentský kalkul, shodou okolností mám za kamarády velmi zajímavé lidi.
Je pochopitelné, že se na desce objevili například Vašo Patejdl, Jožo Ráž, Janek Ledecký nebo Meky Žbirka, ovšem jak ses stačil tak rychle skamarádit s Petrem Bendem?
To je docela zajímavé, protože nemám rád formát SuperStar. Shodou okolností jsem ale viděl loňské české finále s Petrem. V mých očích se celé SuperStar vymykal, stejně jako Aneta Langerová. Je to člověk, který ví, co chce: měl kapelu před soutěží a pokračuje s ní dále. A víš, co mě dorazilo? Kapelník mé skupiny Mišo Kovalčík mi řekl: "Vždyť to je ten chlapík, co nám před třemi lety ladil na koncertech kytary." Bende je jako obyčejný kluk z amerického filmu: začne jako bedňák a skončí jako hvězda. Je to jeho osud.
Mezi hosty je také Igor Timko z No Name. Zpíváte spolu písničku Kristínka iba spí, a právě její coververze byla v podstatě prvním hitem No Name v době, kdy jsme ještě o kapele v Česku nic nevěděli.
Jako spoluautor skladby jsem musel odsouhlasit její znění na desku. Pamatuji si, že mě překvapilo, jak výborně Igor zpíval a jak písničku pojal. Na koncertě k dvacátému výročí jsem ho měl jako hosta. Skamarádili jsme se a dohodli, že Kristínku zkusíme zazpívat znovu a oba. Líbí se mi, jak Timko přemýšlí a jaké píše texty. Například písnička Čím to je? je úžasná. Málokdy se někomu podaří tak přesně vystihnout dobu. Naposledy jsem si to myslel o Sametové od Žlutého psa. Pak až o Timkově skladbě.
Co tě přitáhlo ke slovenské zpěvačce a kytaristce Zuzaně Smatanové?
Připomíná mi zpěvačky, které jsem vždy obdivoval: Joni Mitchellovou a Joan Baezovou. Výrazné ženy středního rockového proudu se od nich učí, například Alanis Morissettová i Sheryl Crowová řekly, že jejich největší učitelka je Mitchellová. A Zuzka má ráda Alanis, takže se kruh uzavírá. Není typ zpěvačky, která tráví čas v kosmetických salónech. Je většinu času s kytarou, což je podle mě víc sexy.
Měl jsi s některým ze svých hostů problémy?
S Petrem Mukem, protože on pije bílé víno a já červené. Ale vážně: všechno to jsou kamarádi a lidé, se kterými si v podstatě nekonkurujeme. Loni jsem byl na turné s Jožo Rážem z Elánu. Měli jsme společnou šatnu a celou dobu jsme se nebavili o muzice ani o penězích, ale o babách a autech. Jsme nad věcí.
Jediná nová skladba na desce se jmenuje Kamila a nazpíval jsi ji s Petrem Jandou. Proč sis vybral právě jeho?
Splnil jsem si sen, protože jsem si s ním chtěl odjakživa zazpívat. Když jsme u něho ve studiu písničku natáčeli, uvědomil jsem si, kdo mou skladbu vlastně zpívá. Byl to ten Janda, jehož písničky jsem se v šestnácti učil hrát na kytaru.
Text té skladby je namířen proti reality show.
Je to obchodování s lidskou důstojností, nelíbí se mi. V roce 1983 jsem byl v kině na filmu Smrt v přímém přenosu, ve kterém televizní společnost koupila práva na to snímat umírající ženu. Současné reality show se k tomu přibližují.
To je paradoxní: jako fotograf snímáš ženské akty a přitom nesouhlasíš s reality show.
Lidé, kteří vstoupí do reality show, se kvůli vidině popularity a peněz prodávají velmi lacino. Říkám tomu "vykrvácet na přání". Mám klasickou výchovu, která mi velí mít vůči lidem úctu. Ti z reality show se ponižují.
Čím to je, že Češi i Slováci reality show přijali?
Přišla na to má sestra. Řekla: "Někteří lidé mají podvědomě radost z toho, že je konečně nikdo neprudí tím, co umí. Reality show jim nabízejí lidi, ze kterých nemusí mít mindrák." Souhlasím s tím.
Jak se ti vede v kariéře fotografa?
Je to má záliba, neživím se tím. Na rozdíl od profesionálních fotografů si fotím, co chci. Nafotil jsem všechny fotky do bookletu nového alba. Na trhu mám dva kalendáře, černobílý a barevný. Občas udělám nějakou výstavu, poslední v Česku jsem měl v Praze v Solidní nejistotě a v Galerii 33 na Malostranském náměstí, vystavoval jsem i v Bratislavě a Vídni. Někdy fotím pro Playboy.
Pro Playboy?
Ano, ale ne ten klasický formát, protože nemám rád silikonové barbíny. Miluji přirozenou krásu a vyhádal jsem si, že ji můžu fotit. Zatím jsem měl v časopisech pět editoriálů, loni jeden v brazilské mutaci. Od tamní šéfredaktorky jsem dostal mail: "Je to poprvé v dějinách brazilského Playboye, co v něm uveřejnil fotky český autor." Odepsal jsem jí: "Až na to, že mám maďarské jméno a jsem Slovák, je všechno O. K."