Teddy a Elizabeth se učí ve skupině s dalšími třemi dětmi, které bydlí v téže ulici městečka Columbie mezi Baltimorem a Washingtonem. Před začátkem hodiny o renesanci se všech pět dětí obléklo do historických kostýmů. Dívky na sobě mají dlouhé šaty a čepce, chlapci blůzy a po boku meč. "Bavíme se určitě o moc víc než děti ve školách," říká Elizabeth.

Kolik dětí se vlastně v USA učí doma, nikdo přesně neví. Národní statistické údaje z roku 2003 hovoří o 1,1 miliónu dětí. Sdružení pro domácí výuku současný stav odhaduje na 1,7 až 2,1 miliónu Američanů. Shoda panuje v tom, že příznivců tohoto způsobu výuky v USA je stále víc. V letech 1999 až 2003 přibylo takto vzdělávaných dětí až o 15 procent.

Díky tomu vznikl ve Spojených státech nový trh, který dodává rodičům výukové pomůcky a osnovy, jež mají vyhovět domácnostem s různým náboženským i politickým zaměřením. Děti, učené doma, se musí pravidelně dostavit ke zkouškám, jejichž prostřednictvím se myšlenky domácí výuky šíří mezi dalšími zájemci.

Mezi nejčastější příčiny, proč se lidé rozhodují pro domácí výuku, jsou obavy z vlivu drog a vrstevníků. Další rodiče se chtějí vyhnout bezpečnostním rizikům, někteří chtějí, aby bylo do výuky zahrnuto také náboženství, mnozí nejsou spokojeni s úrovní místní školy. "Institucionální výuka mne nenadchla. Je to konfekční přístup - jedna velikost musí vyhovovat všem. Ve školách se vytrácí radost z učení. Školy neberou ohled na zájmy a potřeby konkrétního dítěte. Celý systém je zaměřen proti dítěti," řekla Isabel Lymanová, která napsala knihu Revoluce domácí výuky a učila doma oba své syny.

Úroveň vzdělání dětí závisí na vzdělání rodičů

Podmínky pro domácí výuku se v USA liší podle jednotlivých států. Ve státech New York a Pensylvánie musejí rodiče čtyřikrát do roka předložit programy, podle kterých hodlají své potomky učit. Děti jsou pravidelně zkoušeny. Naproti tomu Texas se o rodiny, v nichž jsou děti učeny doma, zajímá jen minimálně. Takže informace o úrovni znalostí takto učených dětí nejsou příliš spolehlivé.

"Běžně se říká, že děti doma nezískají potřebné sociální dovednosti, že žijí v odloučenosti od vrstevníků. Říká se také, že některé z nich skončí jako negramotné, další jako zázračné děti. Na to, abychom mohli takto generalizovat, nemáme dost informací. Je zřejmé, že úroveň vzdělání, jaké se těmto dětem dostane, závisí na vzdělání rodičů," řekl Kevin Welner u Coloradské univerzity.

Nepotvrdilo se ani jiné tvrzení, podle něhož se pro domácí výuku v USA rozhodují hlavně evangelické rodiny. Je pravda, že doma děti učí spíš běloši, kteří patří ke střední třídě. Ale postupně se k nim připojují i černoši a Hispánci.

Někteří z rodičů jsou zastánci názoru, že dítě nepotřebuje chodit do školy a učit se podle jednotných osnov, ale musí rozvíjet to, co je baví a zajímá. Tím se řídí i šéfka národní sítě domácí výuky Laura Derricková, která sama učí čtrnáctiletého syna a dvanáctiletou dceru. "Syn se naučil číst před třetím rokem věku. Pracovali jsme rychleji, než by to umožnily jakékoli školní osnovy. Děti se rodí s touhou učit se," řekla Derricková.

Domácí výuka může být pro rodiče hodně náročná

Předtím, než měla Lisa Deanová děti, věnovala se právničině. Učit děti prý přináší velké zadostiučinění, ale je to také vyčerpávající dřina. "Den s nimi je dlouhý. Těším se na chvíli, kdy domů přichází manžel," přiznala.

Schází se s dalšími 70 rodinami z okolí, které si vzájemně pomáhají. Organizují společné výlety a aktivity. Sourozenci Deanovi chodí na lekce keltské hudby, hrají fotbal i basketbal. V hodině fyziky je potěšil experiment, který dal za pravdu Galileovi. Totiž, že předměty bez ohledu na svou hmotnost padají na zem stejnou rychlostí, i když matka neuměla vysvětlit, proč. Naštěstí bylo poledne a čas oběda.