„Co se týká proudění vzduchu pomocí oček – kruhových otvorů – do úlů a zpět, jedna malá včelka je chytřejší než všichni včelaři dohromady,“ směje se včelař, který začal v roce 1975 pracovat se standardními úly.

Ty mají ve svém vnitřku jen několik prostupných pater s dřevěnými rámky, v nichž včely budují plásty. Nejspodnější část úlu, tzv. plodiště, patří matce, která do buněk v plástech klade vajíčka. Nad plodiště se staví medník. Ten odděluje od plodiště mateří mřížka. Rošt s úzkými oky mohutná matka nepřekoná, proto v medníku neklade; pro drobné dělnice to ale překážka není, a prostor je tak pro člověka ryzí zásobárnou medu.

Špatné umístění

Vzduch do úlu proudí hlavním vstupním otvorem do plodiště přes tzv. česno, v dalších patrech pak ještě kruhovými otvory, tzv. očky. „Očka i česno na čelní straně úlu všichni umisťovali, a dodnes to leckteří dělají, zásadně doprostřed. Z hlediska cirkulace vzduchu je to ale to nejhorší místo,“ říká Hájek ke stěžejní části svého objevu. Záhadou mu byly otvory vykousané v plástech. Vybavil si, že v přírodních podmínkách včely stavějí dílo v úhlu pětačtyřicet stupňů k místu vletu. V úlech se však rámky kvůli jednotnému rozměru zavěšují buď kolmo, anebo napříč k otvorům.

Největší včelu na světě objevili v Indonésii po téměř 40 letech

A tehdy mu došlo, co mu včelky vykusováním plástů říkají: zajišťují si tak v úlu rovnoměrné proudění vzduchu! Optimální otvory pro včelí klimatizaci našel ve spolupráci s přičinlivým hmyzem na straně ve spodní části jednotlivých pater. Spokojené včely odpověděly okamžitě vyšší snůškou medu a čas Hájkův objev prověřil.

„Hájkův úl nazvaný Javořičan je konstruován pro drsné podmínky u nejvyšší hory Českomoravské vrchoviny Javořice s 837 metry. Za více než třicet roků praktického používání se plně osvědčil a začal vytlačovat ostatní typy úlů,“ potvrzuje prokazatelný špičkový výnos medu i truhlář a včelař Pavel Fraj z Horních Dubenek, který Hájkovy úly vyrábí a zároveň šéfuje zdejšímu včelařskému spolku.

Další vychytávky

Umístění otvorů není jediným plusem Javořičanu, praktických vychytávek má mnohem víc. Jednou z nich je odnímatelné skleněné okénko v zadní části plodiště. Co se uvnitř děje, například zda už přišel pravý čas na nasazení medníku či zda se včely nechystají k rojení, je vidět v „přímém přenosu“. Včelař tak může reagovat na skutečnou aktivitu včel bez potřeby úl rozebírat; pohled mu zároveň skýtá ten nejhezčí „televizní program“.

„Včelařství je především láska ke včelám a k přírodě, poctivá práce a soustavné vzdělávání. Kdo v tom vidí v první řadě zisk, ten nevydrží,“ vnímá boom zájmu lidí o obor vitální penzista.

Obavy má podle svých slov z toho, aby nováčci po opadnutí prvotního nadšení nezapomněli na povinnosti a jejich zanedbaná včelstva se nestala zdrojem chorob.
Otazníky u něj vzbuzuje i současná kůrovcová kalamita. Ten nejžádanější tmavý medovicový med má totiž zdroj ve smrkových lesích. „U nás snad smrky zůstanou, do této nadmořské výšky přece patří,“ zamyslel se s připomínkou obrazu zkázy na nedalekém Telčsku, Dačicku a Třebíčsku.