O zvířatech se obyčejně neříká, že umírají, ale hynou. Pakliže by ale mělo mít jediné zvíře výjimku, byla by to určitě gorila Koko. V rámci výzkumu psycholožky Francine Pettersonové se gorila naučila znakovou řeč, během svého života ovládla více než tisíc různých znaků včetně vztyčeného prostředníčku.

Podle Pettersonové se Koko naučila používat znaky v komplikovanějších formách, což mělo naznačovat, že její schopnost vnímat okolní svět převyšovala schopnosti ostatních primátů.

Na rozdíl od většiny ostatních goril se dokázala poznat v zrcadle a dokázala „mluvit“ o věcech, které zrovna nebyly přítomny. Stejně tak se u ní projevoval smysl pro humor a k němu prý dokázala rovněž používat znakovou řeč. Stejně tak si prý podle Pettersonové dokázala Koko vymýšlet nové znaky.

Zatímco laická veřejnost byla inteligentní gorilou naprosto uchvácena, vědci byli skeptičtější. Podle některých kritiků Koko nebyla schopna pochopit hlubší význam schovaný za jednotlivými znaky a řadu z nich prý interpretovala Pettersonová tak, aby jí to vyhovovalo. O tom by možná svědčil i fakt, že zatímco články v médiích se množily jako houby po dešti, odborných publikací na téma Koko bylo o poznání méně.

Koko si nicméně dobyla celý svět i díky své jemné povaze. Zamilovala se do koťat, během svého života jich měla několik. Naposledy dostala dvě koťátka v roce 2015 a pojmenovala si je Slečna Černá a Slečna Šedá.

Do roku 2000 žila s gorilím samcem Michaelem, který uměl rovněž znakovat. Po jeho skonu začala trpět žalem a rozesmát ji dokázal prý až herec Robin Williams, který ji navštívil a stejně jako řada ostatních byl zvířetem uchvácen. Do své smrti pak žila s gorilím samcem jménem Ndume.