Článek
On je vystudovaný inženýr a profesor jemné mechaniky na univerzitě v Bristolu, ona profesionální chovatelka koček. Seznámili se v roce 1960 a o osm let později se vzali. Brzy se jim narodily dvě děti, ale překážkou manželství se posléze stali chlupatí čtyřnozí mazlíčci.
„Měla sedm koček, když jsme se potkali. Když jsme se rozváděli, bylo jich už deset,“ sdělil serveru listu Daily Mail Trevor, který kočky nikdy neměl v lásce. I když zvířata nežila přímo v domě, ale na zahradě, Marlene přiznává, že pro ni byla prioritou.
„Zasvětila jsem jim život a k rozvodu to asi přispělo,“ přiznala Marlene. Věnuje se chovu perských koček. Její svěřenci patří k nejlepším a sbírají ocenění po celém světě. Manželství však kočky neprospěly – vydrželo pouhých deset let. Pár se rozvedl a Trevor se postupně přestal s Marlene úplně stýkat.
Druhá svatba po padesáti letech
Znovu se oženil a Marlene se věnovala své životní vášni. Roky plynuly a stárnoucí profesor před pár lety ovdověl. Jednou večer při bezcílném přepínání kanálů narazil na dokument výstižně pojmenovaný Žena se čtyřiceti kočkami. Byl o Marlene.
Trevor s Marlene na svatební fotografii z roku 1968.
„Byla krásná tehdy a je krásná i teď,“ svěřil se Trevor. Proto neváhal a požádal svou nyní 46letou dceru Juliet, aby mu zprostředkovala s Marlene setkání. Po kratším váhání chovatelka svolila. Nezůstalo u jedné schůzky, brzy přibyly další a pak i výlety po okolí.
Když s nimi nemusí bydlet, Trevorovi nyní vůbec nevadilo, že Marlene vlastní koček už rovnou čtyřicet. Proto, když se 14. května po 50 letech znovu vzali, dohodli se, že každý zůstane bydlet ve svém domě. Od sebe to mají slabou půlhodinku jízdy.
Zdali to tak zůstane, není jisté. Trevor, zdá se, svůj odpor ke kočkám přemohl. „Jsem otevřený myšlence, že bychom se znovu sestěhovali,“ uvedl.