Unikátní záběry rituálů kmene Asmatů pocházejí ze 7. dubna. Americký biolog Richard Bright zachytil kmenové rituály, které zahrnují i přípravu rituálních totemů Bisj. Tyto totemy předků znamenají pro Asmaty rovněž symbol pomsty, mají uklidnit duchy zemřelých a přinést komunitě duchovní rovnováhu.

Když je pomsta vykonána a duch uklidněn, totemy přestanou být „aktivní“ a stanou se z nich pouze kusy dřeva. Většinou jsou spáleny v lese nebo prodány tuanům (v asmatském jazyce bílým mužům) toužícím po domorodém umění.

Záběry by patrně neupoutaly tolik pozornosti, kdyby nebyly pořízeny ve vesnici Otsjanep. V místě, kde v roce 1961 beze stopy zmizel třiadvacetiletý Michael Rockefeller, člen jedné z nejvlivnějších a nejbohatších rodin.

Nizozemskými úřady, které tenkrát území obývané Asmaty spravovaly, byl Rockefeller prohlášen za mrtvého. Měl se utopit při pokusu o přeplavání moře, když se potopil jeho člun. Vynořily se však spekulace, že jeho osud byl mnohem tragičtější. Mladý cestovatel byl zabit a rituálně sněden. Tuto teorii výrazně podpořil výzkum Carla Hoffmana, který publikoval v roce 2014 ve své knize Divoká sklizeň (Savage Harvest).

Nizozemský masakr

Michael byl synem Nelsona Rockefellera, guvernéra státu New York. Rockefellerové byli významnou bohatou rodinou, avšak Michael spíš táhl k umění a dobrodružství. V roce 1961 se vydal na Novou Guineu, aby pořídil nové exponáty primitivního umění (jak se tehdy říkalo uměleckým výtvorům mimo západní svět) pro Muzeum primitivního umění, které nově zřídil jeho otec.

Nevybral si na to však příhodnou dobu. Ostrov Nová Guinea je nyní rozdělen na dvě části. Východní tvoří nezávislý stát Papua-Nová Guinea, západní část byla až do roku 1962 nizozemskou kolonií, než ji anektovala Indonésie.

Totemy Bisj v amsterdamském muzeu

Totemy Bisj v amsterdamském muzeu

FOTO: Profimedia.cz

Indonéské snahy ovládnout západní část ostrova trvaly už několik let a nizozemské úřady se snažily svět přesvědčit, že zemi dokážou spravovat lépe. Proto, když v roce 1957 vypukla mezi jednotlivými vesnicemi domorodého kmene Asmatů válka, snažili se ji holandští správci všemi možnými prostředky potlačit. Jenže právě tehdy se naplno projevila neochota či neschopnost koloniálních správců porozumět domorodé kultuře.

Vinou série kulturních nedorozumění, zastřelili Nizozemci na pět Asmatů. Jak se později ukázalo čtyři z nich patřili k válečným vůdcům svých vesnic. Jednou z nich byla i Otsjanep, kde byly vztyčeny totemy Bisj volající po pomstě bílým mužům. A právě do Otsjanep se v roce 1961 dostane i Michael Rockefeller.

Dva dny na převráceném člunu

V pátek 17. listopadu je Michael Rockefeller s nizozemským antropologem René Wassingem a dvěma domorodými průvodci na výpravě ve zhruba dvanáctimetrovém pontonovém člunu. Loď začne náhle nabírat vodu a nakonec se převrátí. Posádka se dokáže na převrácenou loď vyškrábat, člun je ale zcela neovladatelný a postupně unášen na volné moře.

V tu chvíli se průvodci nabídnou, že doplavou pro pomoc. Skočí do vody a odplavou směrem ke břehu v tu chvíli vzdáleného zhruba pět kilometrů. Rockefeller a Wassing zůstanou na lodi sami, dál hnáni na širé moře.

Michael Rockefeller na fotografii během své poslední výpravy v roce 1961

Michael Rockefeller na fotografii během své poslední výpravy v roce 1961

FOTO: Profimedia.cz

Na neřiditelném člunu stráví dva dny a dvě noci. Nakonec se Rockefeller rozhodne, že čekat na pomoc už nemá cenu. Je vynikajícím plavcem, má na sobě záchrannou vestu, moře je klidné a místní žraloci nepatří k lidožravým. „Myslím, že to zvládnu,“ rozloučí se s Wassingem. Jsou to jeho poslední slova. Zatímco Wassinga vyzvednou záchranné oddíly následující den, po Rockefellerovi jako by se slehla zem.

Vesničané se svěřili misionáři

Zmizení člena prominentní americké rodiny vyvolá celosvětové pozdvižení. Je spuštěna obrovská pátrací akce. Oblast pročesávají letadla a vrtulníky, na místo přilétá i otec Nelson Rockefeller. Po dvou týdnech je pátrání odvoláno, Michael je legálně prohlášen za mrtvého v roce 1964. Oficiální vyjádření úřadů zní: Michael Rockefeller nezvládl doplavat na břeh a vinou vyčerpání nebo zranění utonul. Není vyloučeno ani napadení žralokem nebo krokodýlem.

Blízkost vesnice Otsjanep však vyvolá dohady a zpočátku zdánlivě divoké spekulace. Součástí odvěkých asmatských rituálů je totiž i jistá forma kanibalismu. Není pravidelnou součástí života domorodců, ale je to součást rituálu pomsty. Je možné, že se Rockefeller zapletl do série krvavých odplat, kterou odstartovali zastřelením kmenových bojovníků nizozemští kolonialisté?

Tady se právě dostávají k slovu zjištění Carla Hoffmana, který po osudech Michaela Rockefellera pátral. Sesbíral příběhy vyprávěné ve vesnici a rovněž i svědectví nizozemského misionáře jménem Hubertus von Peij, kterému se měsíc po zmizení svěřili s příběhem o zavraždění Rockefellera dva členové vesnice.

Lebka skončila jako trofej

Užaslý misionář naslouchal, jak muži popsali setkání několika vesničanů s mužem v ústí řeky nedaleko vesnice. Bílý muž v divných krátkých kalhotách (plavkách) na domorodce zamával. Neměl ani tušení o jejich nepřátelských úmyslech. Asmatové ale viděli příležitost k pomstě. „Lidé Otsjanepu, stále mluvíte o zabíjení tuanů, nyní máte příležitost,“ přesvědčil zbylé společníky.

Vesničané se na bělocha vrhli a oštěpem ho bodli do hrudi. Zranění ještě nebylo smrtelné, a tak domorodci odtáhli muže na mýtinu, kde mu uštědřili další smrtelné rány. Pak rozdělali velký slavnostní oheň. Součástí rituálu je vyvrhnutí oběti, pojídání částí jeho těla včetně mozku.

Asmatští bojovníci na archivní fotografii. Název Asmat pochází buď z výrazu As Akat (pravý člověk) či Osamat (Člověk ze stromu). Kmen Mimika tvrdí, že slovo Asmat pochází z jejich výrazu Manue (pojídač lidí).

Asmatští bojovníci na archivní fotografii. Název Asmat pochází buď z výrazu As Akat (pravý člověk) či Osamat (člověk ze stromu). Kmen Mimika tvrdí, že slovo Asmat pochází z jejich výrazu Manue (pojídač lidí).

FOTO: Profimedia.cz

Lebku následně vypreparovali a vyzdobili. Jako trofej pak visela před chatrčí jednoho z nejváženějších bojovníků vesnice. Další kosti pak domorodci využili různě: stehenní kosti sloužily jako součást dýk, menší kosti byly dle výpovědi vesničanů použity například jako rybářské háčky.

Vesničané byli schopni misionáři přesně a do detailů popsat, jak bílý muž vypadal a co měl na sobě. Nemohlo být pochyb, že jde o Michaela Rockefellera. Von Peij o pár dní později napsal svému nadřízenému. „Aniž bych po tom usilovně pátral, dostala se ke mně jistá informace, o kterou se musím podělit. Michael Rockefeller byl objeven a následně zabit Asmaty z Otsjanepu,“ stojí ve zprávě.

Následně se misionář setkal s Corneliem van Kesselem, dalším členem církve, který ho podrobně vyslechl. A a informace od misionáře ho v jeho podezření utvrdily. I on zprávu poslal výš, nevynechal ani nizozemské úřady. „JE NAPROSTO JISTÉ, ŽE ROCKEFELLER BYL ZABIT A SNĚDEN,“ nechal napsat verzálkami do telegramu.

Verze o kanibalech shozena ze stolu

Zprávy podložené výpověďmi ale nizozemské úřady shodily ze stolu. Podle nich šlo jen o povídačky. Nizozemský ministr zahraničí ale nařídil tyto reporty klasifikovat jako tajné a některé rovnou zničit. Nizozemsko se tehdy snažilo přesvědčit světové společenství, že je schopno svou kolonii ovládat a rozhodně by mu neprospělo, kdyby vyšlo na povrch, že domorodci na jeho území jí lidi. O zemi ale nakonec stejně v roce 1962 přišli.

Příliš štěstí však rituální vražda nepřinesla ani vesničanům. Krátce poté, co Rockefeller zmizel, byli domorodci vyděšeni obrovským množstvím letadel přelétajících nad jejím územím, většina z nich nic takového nikdy neviděla a brali to jako špatné znamení. O pár měsíců později navíc přišla do vesnice epidemie cholery.

Členové asmatského kmene ve válečném malování na typických dlabaných kánoích.

Členové asmatského kmene ve válečném malování na typických dlabaných kánoích.

FOTO: Profimedia.cz

V Otsjanepu se obětování Rockefellera stalo tabu. Nejen že si Asmaté vraždu spojili s krutou nemocí, která do vesnice přišla krátce poté, ale obávali se i následné další pomsty ze strany bělochů.

Hoffman se příběh dozvěděl od mužů z vesnice, jejíž předci byli ve skupině, která Rockefellera potkala, ale proti jeho zabití protestovali. Oni jediní nepřišli při masakru o svého válečnického vůdce, oni jediní nebyli vázání přísahou pomsty a oni jediní spisovateli sdělili příběh, který měl zůstat utajen.

Zbyly jenom příběhy

Sám Hoffman uznává, že příběh, který sepsal nemusí být pravdivý a že události se mohly stát poněkud jinak. Jeho verze ale uspokojivě vysvětluje nesrovnalosti v oficiálním vysvětlení a podle ostatních etnografů a kulturologů zapadá do logického vzorce chování asmatské společnosti.

Dnes už Asmaté podobné rituály pomsty neprovádějí. Ostatní tradice ale stále dodržují. I přesto, že jsou si vědomi existence okolního rozlehlého světa a ostatních civilizací. Stále se malují rituálními barvami, stále jezdí na dlabaných dřevěných loďkách a stále vztyčují totemy, které mají uklidnit mrtvé. Příběh Michaela Rockefellera se mezi nimi traduje jako příběh tragických událostí, které by se neměly už nikdy opakovat.