Hřebenatka se latinským názvem nazývá Ctenoides ales, běžně je ale nazývána jmény jako elektrická hřebenatka, elektrická škeble nebo disko škeble právě kvůli zábleskům světla, které vydává. Mlž je široce rozšířen v tropických vodách Indického a Tichého oceánu, najít ho ale není snadné. Tyto hřebenatky totiž žijí ve škvírách mezi kameny a je velice snadné je přehlédnout.

Vědci dlouho měli za to, že to, co laici považují za elektrické výboje, je ve skutečnosti ukázkovým případem bioluminiscence, tedy schopnosti živého organismu vydávat světlo. V roce 2013 však výzkumnice z Kalifornské univerzity v Berkley Lindsey Doughertyová dokázala potvrdit teorii, že světélkování elektrické škeble není nic jiného než pouhý odraz světla.

Kraj pláště této pozoruhodné hřebenatky je totiž z jedné strany vybaven křemičitými částicemi, které mají vysokou odrazivost. Z druhé strany jsou naopak částice, které světlo velmi dobře pohlcují. Svinováním pláště dokáže tato hřebenatka obě strany střídat a vytváří tak dojem elektrického výboje.

Svinout a rozvinout kraj pláště dokáže elektrická škeble v případě ohrožení až čtyřikrát za vteřinu. A právě snaha odradit možné predátory patrně stojí za vytvářením dokonalé iluze elektrického výboje.